Šumavský rozcestník

stručně

název: zpracování dřeva, získávání surovin
kategorie: kultura a památky
podkategorie: řemesla
lokalita: Šumava
GPS:

popis objektu:
Z lesů a dřeva v něm se na Šumavě získávala řada surovin pro následnou výrobu. Mezi hlavní suroviny patřila potaš, smůla, dřevěné uhlí, dehet a kolomaz. Nerůznější způsoby domáckého zpracování dřeva, pálení dřevěného uhlí, kolomazi či potaše a následně pak sklářská nebo železářská výroba byly základními způsoby obživy neodmyslitelně spjaté s historií Šumavy a Českého lesa. Potaš byla vedle prachového písku, vápna, arseniku a dalších přísad nezbytnou surovinou k výrobě skla. Potaš se získávala z popele spáleného dřeva (staré prameny uváděly na 1 kg potaše až 2 tuny smrkového dřeva). Velké stromy, které bylo obtížné kácet a svážet, se spalovaly přímo v lese (přepalovaly se u země a na místě se pálil popel). Popel se prodával do flusáren nebo rovnou do skláren, sbíral se i po vesnicích, byl vykupován od žen za malé drobnosti. Výroba většinou začínala na sv. Vojtěcha nebo sv. Jiří na jaře a končila na sv. Václava na podzim. Ve velkých kádích s vodou se popel rozpustil a vylouhoval. Usazený a vylouhovaný popel se pak sušil na slunci a užíval se jako hnojivo na pole. Někdy ho odebíraly sklárny a zhotovovaly z něj obyčejné zelené lahvové sklo. Černý louh se nalil do kotle a odpařoval se. Pod kotlem se topilo nepřetržitě 6 dnů. Po 5 dnů se stále přiléval louh a voda se odpařovala, tím hmota v kotli neustále houstla. Šestý den se už nepřilévalo a nechal se odpařit zbytek vody. Další den se nechala hmota ztuhnout a pak se potaš, pevná jako kámen, vykopávala motykou. Bývala šedá, bílá, někdy i mramorovaná. Rozdrcená se ukládala do pytlů či do sudů a prodávala se sklárnám. V lesích se také sbírala smůla - tu ke své práci potřebovali ševci, bednáři a další. Odčerpávání smůly však poškozovalo porost, proto byla tato činnost někdy zakazována (v několika vrchnostenských instrukcích se dokonce objevilo nařízení, že myslivci mohou zastřelit jako škodnou lidi, kteří přes opakované zákazy poškozují les a berou smůlu). Smůla se získávala tak, že se do kůry stromů udělala zvláštní škrabkou řada zářezů, pod něž se upevnila miska. Doma smolař smůlu čistil, přepouštěl a ukládal do soudků, v nichž ji pak odvážel na trhy. Smolaři se dali rozeznat podle vzhledu, protože byli nejšpinavější ze všech obyvatel šumavských vesnic. V 19. století tento způsob obživy zanikl. Dehet a kolomaz se vyráběl tak, že do zvláštní pece se naskládala borovicová polena, v nichž bylo dostatek pryskyřice, kousky ztuhlé smůly s kůrou, odštěpky loučí apod. Vlastní pálení probíhalo na principu suché destilace. Pec z kamenů se po naložení dřevem uzavřela, rozdělal se oheň, který pec rozpálil. Pak se otevřely průduchy v horní části pece, jimiž unikala pára. Ke dnu v důsledku žáru odkapávala dehtová hmota, která se kanálkem odváděla do přistavené nádoby.

stručně

název: dřevaři
kategorie: kultura a památky
podkategorie: řemesla
lokalita: Šumava
GPS:

popis objektu:
Lesy, které od nepaměti pokrývaly celé pohoří, vrcholy - Šumavy a Českého lesa vždy velkou roli v životě jeho obyvatel. Nejprve byl les kácen a klučen pro získání zemědělské půdy, teprve později začalo dřevo sloužit ve větší míře ke stavbě domů, výrobě nábytku, nádob, bot (dřeváků), bylo součástí nástrojů i celé nářadí atd. Dřevo se od místa těžby sváželo do údolí a po řekách nebo vzdutých potocích se splavovalo i na vzdálené trhy. Les byl využíván i pro pastvu dobytka (tzv. lesní pastva). Sloužil také k obživě (sběr lesních plodů, lov zvěře). Do 30leté války bylo kácení stromů spíše vedlejším zaměstnáním, hlavním zdrojem obživy bylo samozásobitelské zemědělství a domácká výroba. Teprve v 2. pol. 17. st. se v souvislosti s pronikáním těžby výše do hor začaly zakládat zvláštní dřevařské osady. Hlavní vzestup zaznamenalo dřevařství v pol. 18 st. Se zvýšenou těžbou dřeva byl vydán císařský patent, jímž se zakazovalo kácet lesy na hranicích v šíři půl hodiny cesty od hranice. Se vzrůstem těžby začalo budování plavebních kanálů (Schwarzenberský a Vchynicko-tetovský), které umožňovaly levně dopravit dřevo na vzdálené trhy zejména ve středních Čechách (největší podnikatelé se dřevem na Šumavě byli Schwarzenberkové). Koncem 19. století začíná význam těžby klesat, přístupná místa již byla vytěžena. Lesní odborníci poukazují na nedozírné škody způsobené bezplánovitou těžbou, proto majitelé lesů začínají s obnovou lesů. K dočasnému vzestupu dřevařství došlo opět po roce 1870, kdy po obrovské vichřici, bylo nutno co nejrychleji spadané kmeny zpracovat a stáhnout k řekám. Vzestup byl ale krátký, po odstranění škod těžba znovu poklesla. Dřevaři pracovali v malých skupinkách po 2-4 lidech, do práce chodili brzy ráno, s obloukovou pilou s koženým krytem na ostří, sekerou a pytlem, v němž měli celodenní potravu (chléb, vařené vejce, někdy sýr a slaninu) a bukovým klínem. Nezbytným doplňkem byla krátká dýmka v ústech a plstěný klobouk na hlavě chránící před deštěm. Po obědě býval určen čas k odpočinku a dřevaři ulehávali ke kratšímu spánku, což se odrazilo v životním rytmu řady vesnic, kde se podle zvyku z hor ukládali po obědě na 2 hodinky spánku. Z podhorských a horských vsí odcházeli koncem května s celou rodinou výše do lesů. Tam měli postavena dočasná obydlí, chatrče na mýtinách, kam se vracívali po řadu let za sebou (některá místa se rozrostla v osady, kolem Filipovy Hutě jich bylo přes deset). S poklesem těžby dřeva byla tato sídla opuštěna a do konce 19. století zanikla. Po poražení stromu se nejprve odřízl vršek a kmen se odvětvil. Pokud byla blízko vesnice, větve se přenechávaly nebo prodávaly sedlákům, kteří chvojím podestýlali dobytku. Z klád se škrabkou loupala kůra, někdy se velké kmeny rozřezávaly na menší polena. Po té následovalo stahování a svážení, které bylo nejnebezpečnější částí práce. V létě se používaly na nepodmáčeném terénu koňské potahy a splazy - úzká koryta ze dřeva. V zimě, kdy bylo přiblíženo k osadám nejvíce dřeva, se používaly saně. Právě toto svážení často mohutných kmenů na saních bylo velice nebezpečné a stávalo se při něm nejvíce úrazů.

stručně

název: výroba korálků a páteříků Wudy, Nezdice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: řemesla
lokalita: kašpersko
GPS: 49°10'28.778"N, 13°36'41.564"E

popis objektu:
Přednášky o sklářské výrobě na Šumavě spojené s předvedením současné výroby vinutých perel. Jsou vhodné jak pro děti tak dospělé. Ukázka výroby může být spojená s možností vyzkoušet si výrobu vinutých perel na sklářském kahanu. Provozovna: Nezdice na Šumavě.

stručně

název: uhlíři a pálení dřevěného uhlí
kategorie: kultura a památky
podkategorie: řemesla
lokalita: Šumava
GPS:

popis objektu:
Nerůznější způsoby domáckého zpracování dřeva, pálení dřevěného uhlí, kolomazi či potaše a následně pak sklářská nebo železářská výroba byly základními způsoby obživy neodmyslitelně spjaté s historií Šumavy a Českého lesa. Dřevěné uhlí, které má větší výhřevnost, nahradilo dřevo samotné. Dřevěné uhlí bylo potřebné pro hamry, kovárny i sklárny. Vyráběli ho uhlíři, kteří patřili k nejnuznějším členům venkovské společnosti. K postavení milíře bylo potřeba najít vhodné místo – rovné, chráněné před větrem, poblíž potoka. Pálení trvalo u středních milířů necelý týden.

Šumava.cz