pamětní deska genmjr. ing. Emanuel Šrámek
popis objektu:
Pamětní deska s textem: "památce žinkovského rodáka, genmjr. ing. Emanuela Šrámka, účastníka bojů za svobodu vlasti v letech 1939 - 1945." Genmjr. ing. Emanuel Šrámek se narodil se 2. května 1910 v Žinkovech, ve kterých také 24. července 1992 zemřel. V letech 1915 – 1921 navštěvoval v Žinkovech obecnou školu, reálné gymnázium v Plzni v letech 1921 – 1922, první státní reálné gymnázium v Praze, 1922 – 1930. Školu pro důstojníky pěchoty v Klatovech absolvoval v letech 1930 – 1931 v hodnostech svobodník, desátník. Po té nastoupil na vojenskou akademii v Hranicích na Moravě, 1931 – 1933 (v hodnostech četař aspirant až poručík pěchoty). V letech 1933 – 1935 působil jako velitel 2. roty 2. horského praporu v Dolním Kubíně v hodnosti poručík pěchoty. Dále roku 1935 II. Horský pluk, 4. rota, Turčianský sv. Martin, od 01. 09. 1936 Strážní prapor II, 4. hraničního pluku v Háji u Opavy v hodnosti poručíka pěchoty. V roce 1937 – 1938 Strážní prapor II. ženijního skupinového velitelství v Háji u Opavy. Do 15. 03. 1939 4. Hraniční pluk, 1. prapor, 4. rota, Vlachovo a Štítník (Slezsko), v hodnosti poručíka pěchoty. 15. 03. 1939 propuštěn na dovolenou z Československé armády a pobývá střídavě v Žinkovech a v Praze. Dne 12. června 1939 odchází pěšky přes protektorátní hranici do Krakova a do Bronovicv Polsku, do sběrného místa formujícího se československého odboje. Počátkem léta 1939 odplouvá polskou lodí „Chrobry“ s ostatními příslušníky Čsl. armády v Polsku do Francie do st. Germain au Laye do dalšího sběrného stanoviště budoucích Čsl. jednotek v zahraničí. Po pádu Francie putuje lodí Rod el Farag z Francie do Velké Británie (Liverpoolu). V červenci 1940 byl prezentován u 1. pěšího pluku I. praporu 3. roty u Čsl. zahraničních jednotek ve Velké Británii v Cholmondeley v hrabství Cheshire v postavení velitele kulometné roty. Dne 25. 10. 1941 byl povýšen do hodnosti nadporučíka ve funkci zástupce velitele roty, výcvik jednotek probíhá v anglických obcích Leamington Spa a Lowestoft. V roce 1943 se stává absolventem tankového kurzu v hodnosti nadporučíka u I. tankového praporu 1. roty Čsl. zahraniční jednotky v Dovecourtu. Dne 18. 08. 1944 byl odvelen do Čsl. jednotky ve Velké Británii k 1. Čsl. sboru v SSSR do funkce velitele samostatného motorizovaného praporu automatčíků u 1. tankové brigády v hodnosti kapitána pěchoty. Cesta na východní frontu byla s ohledem na válečnou geopolitickou situaci značně komplikovaná. Nejprve v konvoji lodí z Liverpoolu do Alexandrie v Egyptě, poté po souši do Káhiry, Haify a iráckého Bagdádu. Odtud do perského Teheránu, ze kterého putoval do sovětského Baku. Dne 14. 11. 1944 přidělen k 1. československému sboru v SSSR, k 1. čsl. samostatné tankové brigádě na sovětsko – německé frontě účastníkem tažení na řece Ondavě v Karpatech, ve velitelské funkci se zúčastnil dobytí Nižního Komárníku a Bodružalu. V bojích jednotka jím vedená přišla o všechny tanky. Stav výzbroje a posádek byl doplněn do dvou měsíců. Již kompletně dozbrojená jednotka se zúčastnila osvobození prvního města Československé republiky Stropkova na východním Slovensku. Ve dnech 21. 04. – 10. 05. 1945 byl účastníkem bojů a osvobození Opavy, Moravské Ostravy, kde jeho jednotka respektive jeho tanky byli prvními osvoboditeli města (30. 04. 1945), dále Bolatic na Opavě, již v hodnosti majora pěchoty a v postavení zástupce velitele Čsl. brigády, ostravské a pražské operace Rudé armády. Osvobození přinesl Velkému Polomu, Čavisovu, Zábřehu (26. 04. 1945), kromě Ostravy, Fulneku a Olomouci (30. 04. 1945). Stal se účastníkem osvobozovacího tažení Poličkou, Čáslaví, Kutnou Horou až do Prahy (01. 10. 5. 1945). Pro období srpna a září 1945 vykonával funkci velitele 1. tankové brigády Československé armády v osvobozené vlasti, v hodnosti majora pěchoty. Od září 1945 do září 1946 byl velitelem tankové brigády ve Vysokém Mýtě. Vysokou školu válečnou v Praze navštěvoval mezi 1. 10. 1946 – 31. 8. 1947. Od 01. 10. 1946 do 31. 07. 1947 působil jako vojenský pedagoga vysoké škole válečné pro tanková vojska v Praze, v oboru vojenské taktiky, v hodnosti majora. Od 01. 09. 1947 do 30. 08. 1948 po převelení působil u 35. pěšího pluku na velitelství II. pěší divize v postavení přednosty 4. oddělení štábu. K 31. 08. 1948 zařazen do Prahy na Vysokou školu jako profesor stolice tankového vojska, povýšen do hodnosti podplukovníka. K 01. 09. 1948 zařazen do skupiny důstojníků generálního štábu, povýšen do hodnosti plukovníka, kde setrval v zařazení do roku 1951. V roce 1951 absolventem generálského kurzu a dalších kurzů, starším profesorem tankových vojsk Vysokého učiliště v Praze. Po absolvování kurzů do 15. 12. 1952 náčelníkem vyšší školy důstojníků tankového vojska při Generálním štábu Československé armády. K 31. 12. 1952 byl propuštěn z Československé armády, spolu s dalšími bojovníky za svobodu vlasti v letech 1939 – 1945 bojujících mj. na západních frontách v jednotkách demokratických států.
