Šumavský rozcestník: Brnířov

Brnířov

detailní info

kategorie: města a obce / města a obce
lokalita: domažlicko
GPS: 49°23'2.184"N, 13°2'57.037"E

popis

V dobách kdy obec Brnířov teprve vznikala byly vrcholy hraničních hor u nichž leží pokryta hustým, neproniknutelným pralesem a vedly ním jen úzké, těžko schůdné stesky. Pohraniční hvozd byl královským majetkem pod správou královských rychet. Šumava měla devět rychtářů v osadách Svatá Kateřina (Sankt Katharina), Hamry (Hammern), Hojsova Stráž (Eisenstraß), Javorná (Seewiesen), Zhůří (Haidl), Kochánov (Kochet), Stodůlky (Alt-Stadeln) a Stachy (Stachau). Králováčtí svobodní sedláci měli zejména právo volit si ze svého středu vlastního rychtáře, jakož i vrchního rychtáře, jemuž příslušelo i vedení dávek a soupisů (v originále "die Führung des Steuer- und Conscriptionswesens"), zatímco jiné záležitosti administrativy obstarávala panství Prášily (Stubenbach) a Bystřice nad Úhlavou (Bistritz an der Angel). Králové nechávali na významných stezkách budovat zemské strážní hrady a osazoval je svými věrnými k ochraně hranice. Tak vznikl při Všerubské stezce v přirozeném horském průsmyku i hrad Rýzmberk. Na rozsáhlém rýzmberském panství a v bezprostřední blízkosti hradu vznikla postupně nejen trhová osada Kdyně s farním kostelem, ale také další osady, ve kterých se usazovali lidé, živící se řemeslem a zemědělstvím. Jméno obce patrně vzniklo od výrobce zbroje pro právě blízký hrad - "brnieř" měl na zdejším potoce hamr. Obec u potoka, který pramení pod Dobrou horou (640 m n. m.) se postupně rozrůstala. První dochovaná zmínka o vsi je z roku 1508 právě v souvislosti s prodejem hradu Rýzmberk. Berní rula, což byl soupis odváděných daní z let 1651 –55 uvádí v obci Brnířov již 37 žijících občanů, a to se nepočítali děti a čeleď, 7 sedláků, 5 chalupníků, 1 domkář. V té době bylo okolí porostlé hlubokým Svatováclavským lesem a obdělávané půdy bylo jen málo. Další záznam o obci je v prodejní smlouvě Rýzmberského panství paní Polixénou z Lobkovic "Lomikarka" což byla vdova po Lomikarovi, který vstoupil do paměti lidu popravou Koziny. Tuto událost první sepsal židovský lékař Jiří Leopold Weisl v pojednání "Der Choden – prozess" již v roce 1848. Historické údaje získal ze stadionského archivu v Koutě na Šumavě. Z Weiselovi studie čerpali ostatní beletristé i historiografové údaje o Chodech a Lamingerovi ještě ve 20. letech minulého století. Právě tato Weiselova práce přilákala na Chodsko Aloise Jiráska a dala hlavní podnět k napsání Psohlavců, kteří by bez Weisla nemohli vůbec vzniknout. V domě Lomikary je dále uváděn v obci počet domů 22. Ve Tereziánském katastru z roku 1713 se udává v obci Brnířov 17 hospodářů s obhospodařovanou půdou o rozloze 472 srychů (1 strych = 0,2877 ha), 1 kovář a 1 tesař. V roce 1930 bylo na návsi vysázeno 8 lipek k 80. výročí narození pana prezidenta Masaryka. Elektrifikace celého Brnířova proběhla v roce 1922. Za 2. světové války patřil Brnířov díky původnímu výhradně českému obyvatelstvu do protektorátu. Snaha o poněmčení příhraniční obce se protektorátním úřadům nezdařila. Nikdo z Brnířovských občanů nabídku na změnu příslušnosti nevyužil. Osvobození americkou armádou proběhlo 4. května 1945. Poválečná léta proběhla ve znamení nadšení ze založení prvního JZD v republice! Pochopitelně za odporu násilně zkolektizovaných. Prvotní nadšení místních lidí nemohl podpořit ani Řád republiky. V letech 1960 –1990, kdy spadala obec pod správu Kdyně. K osamostatnění obce došlo v roce1990 na základě lidového referenda. Na návsi stojí kaplička sv. Martina postavená v roce 1854, která je ve vlastnictví obce.