Apartmán Rudík

Apartmán Pošta

Šumavský MED ze strání pod svatým Bartolomějem.

Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
batoh

páni z Velhartic

Šumava

Obrázek
kategorie: instituce
podkategorie: šlechtické rody
lokalita: sušicko
GPS:
zobrazit na: google maps, mapy.cz

Páni z Velhartic (také někdy z Vilhartic) byl starý český panský rod pocházející ze 13. století. Podle dostavěného hradu Velhartice si změnili přídomek, který původně zněl ze Vzdoun, na z Velhartic. Stavbu započal Bohumil z Budětic, Bušek starší z Velhartic (před 1318-1337) patřil mezi přátele a důvěrníky Karla IV., kterého jako osobní komorník doprovázel během italského tažení, kde zemřel v Meranu. Jeho syn Bušek mladší z Velhartic († 1371) převzal otcovu úlohu císařova rádce a komorníka. Nejprve však vykonával úřad mistra královské komory, v letech 1355-1366 post maršálka královského dvora a poté až do své smrti funkci nejvyššího hejtmana léna Nové Čechy v Horní Falci. Přestože byl rod značně rozvětvený, hlavní větev vymřela již před koncem 14. století. Další linie, ke kterým patřili například Letenští, zchudli a zmizel koncem 15. století. Pouze větev z Nového Hernštejna na Domažlicku se dočkala 17. století. Tuto linii založil Ješek z Velhartic, který se stal nejvyšším dvorským maršálkem. Jan v bojích s Bavory promarnil skoro celý svůj majetek. Další člen rodu byl jako loupežník popraven v Praze. Jiný pán z Velhartic působil jako zemský maršálek ve Falci.




odkaz: není

informace přináší šumavské ubytování:

apartmány Stará Pošta, Hartmanice - ubytování na Šumavě



vyhledat na: google, seznam
více obrázků: google obrázky

mapa

ubytování v okolí

penzion 9001, Přední Výtoň

batoh
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
ubytování: penzion
Šumava: lipensko
šumavská obec: Přední Výt...

ubytování s kapacitou: 31
cena ubytování: od 430 Kč detail

Rekreace na Lipně

batoh
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
ubytování:
Šumava: lipensko
šumavská obec: Frymburk

ubytování s kapacitou:
cena ubytování: od 0 Kč detail

mohlo by Vás zajímat

Lamberkové

batoh
Lamberkové
Šumava A-Z: šlechtické ro...
Šumava: sušicko
šumavská poloha: mapy.cz

informace přináší šumavské ubytování: apartmány Stará Pošta, Hartmanice
detail

další informace

Národní park Šumava slouží české veřejnosti už od roku 1991. Chrání pestrou mozaiku rašelinišť, smrkových i bukových pralesů, horských luk, divokých řek a ledovcových jezer. Domov na Šumavě mají desítky ohrožených druhů rostlin a živočichů, včetně rysa, losa nebo tetřeva. Národní park Šumava má nádhernou krajinu zachovat a zajistit, že ji budou moci i v budoucnu obdivovat turisté, kterých sem každoročně přijíždějí dva milióny. Málokteré místo u nás může se Šumavou soupeřit v půvabu a popularitě. Oblibě se těší divoký tok Vydry, Plešné jezero s Trojmezenským pralesem, prameny Vltavy i horské slatě. Část parku, zejména zbytky horských pralesů, bude ponechána divoké přírodě bez vlivu člověka. Můžeme zde obdivovat přirozené proměny pralesního ekosystému. Stromy tady rostou, žijí, umírají a rozkládají se. Můžeme tady zažívat, jak v šumavské divočině vypadají polomy po vichřici, hynutí po napadení kůrovcem a opětovná obnova lesa. Změny, které zde přirozeně probíhaly po stovky a tisíce let. Součástí přírodních proměn horského smrkového pralesa jsou a v minulosti vždy byly rovněž suché stromy. Pokud chceme na vybraném místě vidět divokou přírodu bez lidských zásahů, musíme si zvyknout také na tento pohled. Národní park je také velkou příležitostí pro šumavské obce, neboť divoká příroda, rysi a další vzácné druhy zvířat, to všechno přitahuje turisty. A takových míst najdou v Evropě už jen málo. Na Šumavě naleznete ubytování přátelské k Vám, k Vašim dětem, k Vašim pejskům. Region je vhodný pro rodinnou dovolenou, turistiku, sport (zejména lyžování, cyklistika), rekreaci, ozdravné pobyty, podnikové akce a školení, vánoční a Silvestrovské veselí.

Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:

 „To není možná, pane správce," pravil baštýř; „já Potužákovic znám. To je k smíchu, co ten chlap nám tu povídá..."

„K smíchu to není, baštýři," vece Potužák, „k smíchu to není, protože je pravda, že včera večer přišel k nám četník a chlapce mi odvedl do vězení, na udání onoho pěšáka..."

„Vy povídáte, že tuhle pantátu znáte, baštýři," ujal se slova zase Karhoun; „a což, baštýř z Vomáčky ho nezná aspoň zrovna tak dobře jako vy ? A přece on sám poslal pro četníka do Pištína... Jste jeden jako druhý..."

„Já neříkám, že je jeden jako druhý," vpadl mu do řeči Potužák, „to není pravda a křivdit nikomu nechci, ale pravda je, že knížecí pěšák křivě obvinil moje dítě a velkou hanbu mi připravil. Jdu teď na Hlubokou — už bych tam byl, kdybych byl mohl projiti..."

Porybí přistoupil blíže.

„Kterýpak z těch pěšáků to byl, Potužáku?"

„Nevím, neviděl jsem ho — a Václav ho nezná..."

„Ale — vždyť jsem řekl," skočil mu do slova Karhoun, „že to byl z Dřítně, ten výpomocný, přezdívají mu Šňůra..."

„Martinák! To jsem si přece hned myslil!" pravil porybí; „pane správce, snad se račte pamatovat, že jsem vám už řekl, co to je za chlapa. Největší darebák, jehož kníže pán má ve svých službách! Přijali jsme ho před rokem na prosby jeho otce, který byl padesát let v knížecích službách a řádný člověk. A račte sec nad taky pamatovat, hned při prvním lovu, jedva že čtvrt roku sloužil, už jsme ho dopadli, jak kradl ryby a strkal je do bot…“

„Ovšem, ovšem – pamatuji se,“ odpověděl pan správec; „celkou štiku tehdy zandal. Pokutovali jsme ho a pohrozili mu propuštěním..."

„Jemu se pohrozilo," vece s úšklebkem Karhoun; „já kdybych tu pannu byl zandal do boty, byl bych vandroval aspoň na čtrnáct dní do basy..."

„Vy mlčte, vy jste jich už zandal víc, těch panen, třeba bot nemáte, a kluků taky..

„Nu, já jen povídám. Já jsem chudý člověk a mne kníže pán neživí."

 „Vy zandáváte taky vepře, a na ty je větší trest. Nu, nebudu vám to vyčítat dnes. To by mohl tuhle Krušnej, co, strýčku?"

„Já?... Já nic neříkám, pane fišmajstře," koktal oslovený, na jehož obličeji se zrcadlily nemalé rozpaky.

Karhoun, který tohle dobře zpozoroval, se ušklíbl potutelně.

„Pantáta Krušnej," pravil, „se tenkrát trochu spletl, asi tak, jako včera ten pěšák, a já s bratrem jsme to odstonali. Já vím, že vás už to mrzelo, pantáto, co?"

„Nechte těch řečí," ujal se slova pan správec, „běží teď o jinou věc. Baštýř z Vomáčky, povídáte, že běžel do Pištína přivolat četníka ? Kde je ten baštýř dnes ?"

„Na zlivské hrázi, pane správce," odvětil pan porybí, „ač dostal-li se ven ze své baštýrny. Řekl bych, že vedle svého zvyku se včera zase trochu příliš nahnul do sklenice."

Správce přisvědčil.

„Je to kus hlupáka!" rozhorlil se. „Na pouhé udání toho lumpa Martináka posílá pro četníka! Promluvte s ním, pane porybí, a já s ním promluvím taky. Však ví, že takovou věc má oznámit nejdříve u nás v úřadě a my pak zařídíme, čeho se nám uvidí zapotřebí. Zase jednou rum jednal za něho! Povězte mi, Potužáku, co víte o té věci? Jak se to všecko zběhlo, aspoň pokud je vám známo, a jak vám to vylíčil váš syn?"

Potužák mu pověděl stručně, co slyšel z úst svého syna.

„Chlapec je nesmělý, bázlivý a také nezkažený," dodal; „byla hloupost, že se dal na útěk, o tom nelze pochybovat; však jsem mu to také vytknul, ale ani pomyšlení, že by ho byl udeřil, neřkuli oloupil. Já mám čest v těle, pane správce, a své děti vychovávám v poctivosti a bázni boží."

Mluvil klidně a bez strojené okázalosti, ale pevně, jako se sluší člověku, jenž jest si jist, že povídá pravdu.

A správec na to:

„Není nej menší pochybnosti, že1'mluvíte čirou pravdu, sousede. Jděte klidně na Hlubokou a promluvte s panem sudím. Jakmile mne tu nebude více třeba, pojedu bez prodlení za vámi a zajdu přímo k soudu. Ručím vám za to, že váš syn bude ještě dnes propuštěn na svobodu, a slibuji vám, že se vám dostane plného zadostiučinění za křivdu, jež vinou našich zřízenců se vám stala. Za hrdinný skutek pak, kterým jste se zde vyznamenal, dostane se vám náležitého uznání a zasloužených díků. Postarám se, aby o něm zvěděl také kníže pán."

„Žádného uznání a žádných díků — pane správce! Byla pouhá náhoda, že jsem stál nejblíže. Není člověka, který na mém místě by jinak byl jednal, a také sám jsem mládka nezachránil. Děkuju vám za pomoc, kterou mi slibujete; vím, že svému slovu dostojíte."

Podali mu všickni ruku — on pak se měl k odchodu, Krušnej s ním a za nimi také Polda Karhoun. Toho však zastavil pan porybí.

„Poldo," pravil, „vy ve svém životě jste se asi nenadělal mnoho dobrých skutků, ale že jste se dnes zastal takovýmhle způsobem tuhle pantáty, zasluhuje namoupravdu všeho uznání. Až Pánbůh bude s vámi počítat, vyváží to asi hodnou sílu kaprů a zajíců, kterýchž jste nám pokradl. Bez vaše¬ho hubaření, kdo ví, kdy bychom se o této věci byli dověděli..."

Karhoun se ušklíbl.

„Viděj, vzácný pane!" odpověděl; — „a dyž sem dřívejc něco řek, nechtěli mi věřit. Teď maj na dlani, že taky dycky nelžu. Vostatck, dyby tu nebyl bejval pantáta Potužák, kterej nin mou řeč dosvědčil a dotvrdil, starýho čerta by mi byli věřil. Dyž teď povídají, že sem proved dobrej skutek, mohli by to uznat a dát mi ňákou maličkost, abych si moh drobet zahřát žaludek."

Domluvil a nastrčil otevřenou dlaň. Porybí se dal do smíchu, správec taktéž, a v následujícím okamžiku zalesklo se několik stříbrných šestáků na špinavé dlani Karhounově, dlaň se rychle zavřela a zmizela v kapse jeho kalhot, jediného to kusu jeho obleku, jenž podle všeho neměl děr.

„Zaplať jim to Pánbůh, milostpaní," děkoval pytlák a už pospíchal za odcházejícími dvěma hospodáři...

další informace

RetourEx - směnárna na Šumavě

Webmuzeum starých internetových stránek

Nálepky