Apartmán Rudík

Apartmán Pošta

Šumavský MED ze strání pod svatým Bartolomějem.

Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
batoh

Adlarové

Šumava

Obrázek
kategorie: instituce
podkategorie: šlechtické rody
lokalita: klatovsko
GPS:
zobrazit na: google maps, mapy.cz

Rod z Adlaru se objevuje na začátku 14. stol. - Plichta z Adlaru jenž se vyskytuje v okolí Žerotína, na konci téhož století se vyskytují Adlarové na Šumavě, kde mají statky v okolí Strážova. Později drží statky v Čechách i na Moravě např. Točník, Týřov aj. Členové rodu střídavě stáli v husitských válkách na obou stranách, často byli v královských službách jako hejtmané, později jako císařští radové, sudí apod., stavební činností se zasloužili zejména o Zlonice, severně od Slaného, kde okolo roku 1601 Bohuchval z Adlaru obnovil zlonickou tvrz i statek, Václav Jan Vojtěch zařídil pro Zlonice městská práva i pořádání trhů, v roce 1701 byl povýšen do panského stavu, avšak zároveň jím rod roku 1722 vymírá. Rod se v 15. století rozdělili na dvě větve, na Valkouny a Osovské.




odkaz: není

informace přináší šumavské ubytování:

apartmány Rudík, Železná Ruda - ubytování na Šumavě



vyhledat na: google, seznam
více obrázků: google obrázky

mapa

ubytování v okolí

penzion 9001, Přední Výtoň

batoh
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
ubytování: penzion
Šumava: lipensko
šumavská obec: Přední Výt...

ubytování s kapacitou: 31
cena ubytování: od 430 Kč detail

Rekreace na Lipně

batoh
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
ubytování:
Šumava: lipensko
šumavská obec: Frymburk

ubytování s kapacitou:
cena ubytování: od 0 Kč detail

mohlo by Vás zajímat

Kolowratové

batoh
Kolowratové
Šumava A-Z: šlechtické ro...
Šumava: klatovsko
šumavská poloha: mapy.cz

informace přináší šumavské ubytování: apartmány Rudík, Železná Ruda
detail

Czerninové

batoh
Czerninové
Šumava A-Z: šlechtické ro...
Šumava: klatovsko
šumavská poloha: mapy.cz

informace přináší šumavské ubytování: apartmány Rudík, Železná Ruda
detail

další informace

Několik let na Šumavě (německy Böhmerwald, keltsky Gabreta) panoval spor o postup proti kůrovcové kalamitě. Spor, ve kterém na jedné straně stál ministr životního prostředí ČR a vedení Národního parku Šumava, vědci, Hnutí DUHA i další ekologické organizace a mezinárodní pravidla pro národní parky – a na straně druhé někteří politici a řada lesníků. Problémem tedy není jen kůrovec, ale kombinace kůrovce a rozrůstajících se holin. Debata se navíc rozštěpila na dvě různá témata: kůrovci ve smrkových pralesích a kůrovci v umělých monokulturách. Podstatnou část lesů národního parku Šumava tvoří umělé smrkové monokultury. Přirozené mechanismy, které smrčiny chrání proti škůdcům a extrémnímu počasí, jsou zde oslabené. Tady je vhodný postup včasných cílených zásahů namísto rozsáhlého kácení plochy lesa. Holiny, otevírají cestu horským vichřicím, což způsobuje rozsáhlé polomy. Větrné kalamity, které způsobily špatně provedené zásahy proti kůrovci, už na Šumavě zničily větší plochy lesa než kůrovec samotný. Na hřebeni podél hranice s Německem nemá kácení vůbec smysl. Z bavorské části národního parku, kde se nezasahuje, totiž kůrovec do Čech znovu a znovu proniká. V extrémních klimatických podmínkách, které tu panují, je velmi obtížné holiny opět zalesnit. Proto by bylo výhodnější provést razantní zásah v nižších, méně náročných podmínkách, kde je snadnější regenerace lesa, a zdroj kůrovce tak izolovat. Jiná pravidla platí pro monokultury v pralesovitých smrčinách prvních zón národního parku, kde nejde o umělý porost, nýbrž o původní les – a kůrovec do něj přirozeně patří. Je součástí přirozených proměn pralesního ekosystému, stejně jako třeba lavina nebo vichřice. Podle mezinárodních pravidel pro národní parky se první zóny mají ponechávat přírodnímu vývoji, včetně působení kůrovce. Nezasahovat proti kůrovci v těchto územích je samozřejmostí nejen na bavorské straně hranice, ale také v dalších parcích Německa, Rakouska, Polska či dalších zemí. Šumava není žádnou zvláštní výjimkou. Na Šumavě nestojíme mezi volbou mezi suchým lesem a zdravým zeleným lesem. Máme na výběr mezi suchými stromy, kde vyrůstá nový mladý porost, a vykácenými holinami. Znovu vyrůstá zdravý les. Nepotvrdily se obavy o další osud lesa. Naopak, kůrovec nezahubil všechny stromy a především - pod uschlými smrky divoce vyrůstá nový, zdravý porost. Výzkum také ukázal, že dočasně "suchá smrčina" kypí životem, neboť domov zde má mnoho rostlin, hmyzu, ptáků i dalších zvířat. Podařilo se zachovat pestrý ekosystém lesa i jeho přirozený vývoj. Ubytujte se na Šumavě a poznejte problematiku zblízka!

Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:

A vtom i jiní přiskočili, také druhý mládek, který se zatím byl dostal šťastně z vody na hráz, chopili Potužáka okolo pasu, aby nebyl stržen do vody, a pomohli mu držet tyč. Petr Radonický pustil napřed jednou, pak i druhou rukou brlení, zachytil se za tyč, a opíraje se neustále o brlení, nechal se vytáhnouti. Octnuv se na hrázi, zapotácel se a omdlel.

Tento vzrušující výjev odehrál se během kratičké minuty, a přece tato nepatrná doba dostačila na úplný převrat ve smýšlení převážné většiny nahromaděného tuto davu.

„Sláva! Sláva!" zahoukl dav.

A rázem shledávali, že vody beztak ubývá, že nebezpečí minulo a že oni zbytečně tu stojí v dešti. Někteří ovšem hleděli i nadále působiti na dav, aby stál na svém, že stavidla třeba pustit, ale ti najednou už více si nezjednávali sluchu.

„Vy jste řádný muž, Potužáku," oslovil tohoto pan porybí podávaje mu ruku; „zachránil jste mu život. My vám toho nezabudeme."

Potužák odmítal; že nikoli on, že spíše druzí, kteří mu přispěli; že jen náhodou on prvý se chopil tyče, ježto stál nejblíže. — Ale nikoli, on že je v první řadě jeho zachráncem, pravili kdekdo, a pan správec, baštýři, strážmistr, všickni přišli mu stisknout ruku, a zachráněný sám, jenž se záhy zase vzpamatoval ze své mdloby, vřelými slovy se mu poděkoval.

„Dosvědčím vám váš skutek na úřadě," pravil strážmistr.

„Ba, zasluhuje toho," vece Krušnej; „bez něho by mládka už nebylo. Já jsem byl jako omráčen, rukou ani nohou jsem pohnout nemohl. Já bych ho byl nezachránil."

„Jdi zatím k nám," velel porybí Petrovi, „převlec se do suchých šatů a ohřej se drobet."

A Petr se jen usmíval.

„Ale nač, pane porybí ? To nic není. I to bych byl špatný pěšák, kdyby mě trochu zmoknutí vadilo..."

„Ba —" přisvědčil jeden z baštýřů, „trochu zmoknutí, co mu to udělá ? Byl beztoho už promočen deštěm jako my všichni. Ať se napije trochu kořalky a zahřeje se. Škoda jen té loďky..."

„Arci, arci," smál se mládek, sedaje na zem a chystaje se vyzout své vysoké boty, aby z nich vylil vodu. Než, jak chtěl užiti pravice, aby botu stáhl, shledal pojednou, že ruka mu neslouží.

„Pojď mi pomoci, Francku," požádal kamaráda, „ten kámen mi ňák pohmoždil ruku; ani jsem to necítil, až teprve teď."

Zadíval se na ruku, která počínala otékati; krev se mu prýštila zpod kůže nad kloubem prostředního prstu. Zamračil se, odplivl si.

„Zatracený chlap!" zabručel „vědět tak, který mi to udělal!..."

„Nevídáno, škrábnutí!" smál se baštýř; „než se oženíš, desetkrát se ti to zahojí!"

Spatřil vtom Krušného, jehož do té chvíle si nebyl všiml.

„Aj," zvolal, směje se hlučně, „koukej, Petře! — o tvém ženění mluvím a tu je tvůj nastávající tchán! — A vy, pantáto, kdepak se tu berete? Došel jste si taky na nás vynadat nám, že vám utápíme pole ?"

„Nu, došel jsem, jako došli jiní," odvětil Krušnej poněkud v rozpacích; „na pováženou to bylo, nechrne být..."

„Prozatím se nestalo nikomu nic než tuhle vašemu budoucímu zeťovi," přerušil ho baštýř; „nu, za to mu přidáte věna, viďte? Za ňákých pět nebo šest let už to bude, možná že i dříve, umrou-li dva z nás. Mne kupříkladu jste tam měli hodit, bylo by se vám posloužilo."

Přitočilo se podivné chlapisko. Malý, zavalitý mužík, promoklý, otrhaný, bahnem všecek potřísněný, i vlasy v týle měl slepené kusy zeleného žabince; byl bos, zato na hlavě měl Úžasně špinavou, původně bílou čepici, kterou bezpochyby uhodil nějaký cyklista; jeho žlutavé líce se ztrácely téměř ' hustých, černých, divě rozcuchaných vousech, spadajících i přes širokou hruď, nedostatečně zakrytou úryvky snad přes rok nevyprané košile, která by se dojista už byla rozsypala, kdyby ji nebyly držely provázky, spojující na způsob spon roztřápaně její cáry. Třepatý, na svém hřbetě jako přeražený nos i pichlavé, těkavé, hluboko pod husté obočí zapadlé oči dodávaly tomuto obličeji cosi odporného, skoro příšerného.

Chvilinku jeho jízlivý pohled utkvěl na Krušném, jenž, zočiv ho, sebou škubl a maně ustoupil, skrývaje se za Potužáka; než, ošusta se ihned od něho odvrátil, a přeměřiv zrakoma baštýře, děl k němu: „Jak je, baštýři? — Nikomu se nic nestalo, povídal jste?

— A což tomu chudákovi, jehož bodl četník? — Ten u vás neplatí nic ?"

Baštýř se zamračil.

„Hleďme, Polda Karhoun! — Co vy tu hledáte, člověče?

— Snad vaše pole voda zatopila?"

„Moje pole voda nezatopila, baštýři, protože knížecí si je přivlastnili už za mého děda!"

„Nač mi to tu povídáte? Táhněte sirky!"

„Jinak mě dáte zavřít, viďte ? — Jen pomalu s tou flintou, baštýři! — Půjdu hned beztoho, jen maličkost vám povím.

— Vy pěšáci a tuhle páni četníci, vy pokaždé chytíte nepravé. Chlapec, co ho četník pobodal, nemá na sobě nejmenší viny; je z Češňovic a šel na Hlubokou do práce, jen náhodou se dostal do vřavy. Živí starou chorobnou matku. Kdo jí teď dá kousek chleba ? — Vy dojista ne a tuhle pan správec taky ne. A kníže pán snad?"

„Jděte po svých, Karhoune," zakřikl jej správec, „a nekažte nám tu! Buďte rád, že vy jste si žádnou neodnesl..." Karhoun smekl čepici.

„Á, poníženě ruku líbám, milostpane!" spustil; „hned půjdu, hned, milostpane! Líbej jen dovolit, abych jim po¬věděl ještě slovíčko, aby poznali ty jejich pěšáky. Tuhle pantáta Potužák vytáhl z vody jejich mládka. Měl štěstí, ten mládek, že se tak trefilo a že pantáta Potužák nemohl dále, jak měl v úmyslu. Já na jeho místě bych ho tam byl nechal, ráčej odpustit, milostpane! Mládek jako mládek — tenhle není lepší než jeho kamarád, ten ze Dřítně, co včera večer udal pištínskému četníkovi, že ho přepadl na Blatech, u Vomáčky, syn tuhle pantáty Potužáka, že ho klackem uhodil do hlavy a omráčil a potom že ho obral o dva zlaté. — Veřej tomu, milostpane? — A není snad pravda, co povídám, pantáto Potužáku ? Řekněte sám!..."

„Cože? Co to povídáte?" tázal se správec, nevěře svému sluchu; „slyšel jsem včera, že byl přepaden jeden z našich mládků na Blatech a o peníze byl oloupen... Také povídali, že četník zbůjníka přivedl na Hlubokou a soudu odevzdal...

Ale to že byl váš syn, Potužáku ?"

další informace

RetourEx - směnárna na Šumavě

Webmuzeum starých internetových stránek

Nálepky