Šumava.cz

Bavorové ze Strakonic byli jedním z nejpřednějších českých šlechtických rodů 13. století. Vlastnil rozsáhlé majetky v jihozápadních Čechách. Nejstarším známým příslušníkem rodu byl Bavor, který litomyšlskému klášteru daroval Ivanovice, byl otcem Bavora I., jenž svůj rod přivedl k moci a slávě. První významný představitel byl Bavor I. (†1263), zvíkovský purkrabí. Nejvýznamnějším členem rodu byl Bavor II. ze Strakonic (asi 1220 – asi 1279), nejvyšší komorník království českého, zeť krále železného a zlatého Přemysla Otakara II. Král Přemysl Otakar II. nežil vždy s českou šlechtou v míru, naopak velkou část jeho vladařské energie odčerpávaly spory sebevědomým panstvem. K rodům, které stály věrně na jeho straně a jimž se odvděčoval projevy přízně, patřili právě Bavorové ze Strakonic, kteří díky králově podpoře získali vzestup. Bavor III., který velkorysým obdarováním kláštera ve Zlaté Koruně získal právo na hrobku v klášterním kostele. Bavor III. zemřel bez dětí, tudíž Bavor IV. musel být synem jeho bratra Mikuláše. Ve 14. století majetek postupně rozdávali králi a klášterům, dále chudli a nakonec zmizeli, ačkoliv rod Bavorů patřil k nejbohatším v Čechách. Z příbuzných rodů, které užívaly stejného erbovního znamení střely, přežili Bavory nejdéle Benedové z Nečtin. Rod měl řadu větví (z Drahonic, z Chlumu, z Křemže, z Nečtin, z Pořešína, z Tmáně, z Újezda a další). Sňatky byli od počátku spojeny s královskou dynastií, dále pak s Rožmberky, Lichtemburky, Šternberky a dalšími významnými českými šlechtickými rody. Po jejich zániku zbylý majetek přešel na pány z Rožmitálu, kteří byli potomci prvních Bavorů po přeslici.