Apartmán Rudík

Apartmán Pošta

Šumavský MED ze strání pod svatým Bartolomějem.

Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
batoh

Stadionové

Šumava

Obrázek
kategorie: instituce
podkategorie: šlechtické rody
lokalita: domažlicko
GPS:
zobrazit na: google maps, mapy.cz

Stadionové byli jihoněmecký panský a později hraběcí rod, který na české území přišel koncem 17. století. Ve 14. století se rozdělili na alsaskou a švábskou větev. Švábská vyhynula koncem 17. století, kdy do Čech přišel příslušník alsaské linie, Jan Filip, který zde koupil od dědiců Lamingera z Albenreutu - Chodov, Kout na Šumavě, Rýzmberk, Všeruby, Záhořany a další statky. Na počátku 18. století povýšili do stavu říšských hrabat. Rod vymřel počátkem 20. století. Jednalo se o velmi státotvorný a krajinotvorný rod, jehož stopy jsou dodnes patrné.




odkaz: není

informace přináší šumavské ubytování:

apartmány Rudík, Železná Ruda - ubytování na Šumavě



vyhledat na: google, seznam
více obrázků: google obrázky

mapa

ubytování v okolí

penzion 9001, Přední Výtoň

batoh
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
ubytování: penzion
Šumava: lipensko
šumavská obec: Přední Výt...

ubytování s kapacitou: 31
cena ubytování: od 430 Kč detail

Rekreace na Lipně

batoh
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
ubytování:
Šumava: lipensko
šumavská obec: Frymburk

ubytování s kapacitou:
cena ubytování: od 0 Kč detail

mohlo by Vás zajímat

Koráb u Kdyně 773 m n. m.

batoh
Koráb u Kdyně 773 m n. m.
Šumava A-Z: vrcholy, rozh...
Šumava: domažlicko
šumavská poloha: mapy.cz

informace přináší šumavské ubytování: apartmány Rudík, Železná Ruda
detail

příslušníci čs. letectva v RAF (1940-194...

batoh
příslušníci čs. letectva v RAF (1940-1945)
Šumava A-Z: vojáci
Šumava: domažlicko
šumavská poloha: mapy.cz

informace přináší šumavské ubytování: apartmány Rudík, Železná Ruda
detail

další informace

Šumava je nazývána zelenou střechou Evropy, což je možná trochu nadnesené, ale u nás rozsáhlejší souvislé a zachovalé lesy najdete. Putování Šumavou po lesních cestách a stezkách kopcovitou krajinou v jejich chladivém stínu. Pěšky, na kole, na běžkách nebo parním vláčkem. Na výlet se vydáte za rašelinnými slatěmi, připomínajícími severskou tundru, za poznáním po mnohých naučných stezkách či za nostalgií zaniklých vesnic a donedávna zakázaných míst. Směrem dolů, do Čech narazíte na monumentální hrady a hradní zříceniny, jejichž majestát neodvála ani staletí opuštěnosti. Šumava, to jsou především lesy a dřevo – můžete prozkoumat, jak se kdysi plavívalo kanálem Schwarzenberským a nebo Vchynicko-tetovským z hor dolů. A jak se vyvíjela Šumava a zejména její osídlení za železnou oponou zjistíte, když navštívíte Bayerischer Wald - bavorskou stranu Šumavy. Láká Vás dovolená na Šumavě? Hledáte vhodné místo pro konání firemní akce nebo školení. Nebo pro rodinnou dovolenou s dětmi, s Vaším pejskem? Vybírat můžete z ohromné řady nabídky ubytování. K poznávání Šumavy jsou Vám k dispozici kempy, horské chaty, romantické chalupy, ubytování v soukromí, rodinné penziony a hotely, hotelové komplexy, apartmány. K výbavě běžně patří zahrady s posezením, úschovny kol a lyží, parkoviště, vybavení pro rodiny s dětmi. K vnitřnímu vybavení společenské místnosti, restaurace, bary. U apartmánů vybavené kuchyně. Běžné je vybavení televizními přijímači, netové připojení WiFi signálem. O množství sněhu, o počasí na Šumavě se můžete informovat prostřednictvím netu snímků ze šumavských web kamer. O upravenosti běžeckých tratí (on-line zobrazen na mapě pohyb rolby upravující stopu) informuje Bílá stopa. Na Šumavě si můžete poslechnout místní rádio Rock Radio Šumava, Kiss Jižní Čechy, radio Bayern a projít se po místech kudy chodil Král Šumavy, spisovatel Šumavy Karel Klostermann, kde se natáčela řada známých filmů. Na Šumavě natáčejí svá díla režiséři takových jmen jako Jiří Strach či Zdeněk Troška.

Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:

Šedé obrysy plástovických statků a domků počaly vystupovat z hustého závoje mlh. Neurčitými se jevily, zveličenými, skoro hrozivými, podobné valům a hradbám jakés příšerné tvrze, jež zbyla ze zamžené dávnověkosti. Déšť ustával, už jen lehce mžilo, ale k východu, směrem jejich pouti, mraky jako by byly shlukly ve špinavě šerou, neprostupnou zeď, která neměla ani začátku, ani konce. O slunci ani památky, aniž tušiti kdo mohl, kde stálo na nebi, ač do poledne nemohlo býti daleko. Zato na západě mraku již jako by nebylo, nic než bílá, napohled řídnoucí mlha, nevalící se, pevně zavěšená na čemsi nahoře t zároveň k zemi přirostlá; o modrých horách šumavských, ha, ani o blízkých kopcích, vypínajících se za Hlavatci směrem k Volšovicům a dále k Netolicům, ani potuchy.

„Jdi teď sama domů, Apoleno!" řekl Vojta, „já se podívám ještě dolů na Blata a pak přijdu za tebou. Neříkej nikomu, žes mě viděla, rozumíš ? Shánějí se asi po mně, jedva mě spatřili dnes. Nu, pást se nemůže, tak co!... Jen ten rybníček v zahradě aby už byl v pořádku, aby člověku nebylo třeba se bát o své, nastane-li takové počasí. Vzala-li mi voda sádky s rybami, co si já počnu? Ještě kdyby ty vody strhly ňáký ten rybník anebo kdyby musili někde pustit stavidla, aby se ne-strhala hráz, nachytalo by se ryb dost a škoda by se zase uhradila. Takhle Bezdrev, to by byly žně! Zlivský, to nic není, z toho ryby ujdou do Bezdrevi. Nu, na rok bude jinak a na podzim, až budou lovit, však se zaopatřím. Spánembohem, Apoleno!"

Usmál se, lehce pokývl hlavou a zahnul vlevo na mez, dělící dvě pole, porostlá vysokým žloutnoucí žitem, jež smutně klonilo k zemi své plné, mokrem nabobtané klasy.

Dívala se za rychle odcházejícím, jehož kupředu nahnutá postava jako by se plazila v té husté, přehýbající se přes něho boží úrodě. Za malou chvilku zmizel jí z očí, mlha jej pozřela.

Došla domů. Matka ji uvítala s pláčem.

„Ještě se nevrátil?" vydrala se jí otázka.

„Ach, kdeže vrátil! Můj zlatý chlapec! — Och ty mé dítě, buď Bůh pochválen, žes přišla ty mě potěšit v mém hoři..."

„A kde je táta?" Dobře věděla, přece se ptala.

„Ach dítě, za ním se vydal... tam dolů. Jak Bůh dal den, hned odešel. A pořád si myslím, že se tam nedostal. Taková hanba! Taková hrozná hanba! Těm tam kdo propadne, už ho nepustí. Nařknou ho, chudáka, jako by toho už nebylo dost, a potom si ho ještě podrží. Táta se mi usouží a já hanbou do země se propadnu. Zčistajasna to přišlo, kdo by se byl nadál!... Bůh odpusť v poslední hodince tomu člověku, který na nás přivolal tohle neštěstí."

„Neplačte, maminko, Václav se vrátí," přerušila ji dcera; mluvila pevným, přesvědčivým tónem, jako že sama přesvědčena byla.

„Ale kdy, dítě, kdy ? Páni ho mají v moci, nevydají ho, když proti němu svědčí knížecí člověk. Tomu se bude věřit... A vrátí se, i hanba se s ním vrátí a přivěsí se na jeho jméno, a do smrti se té hanby nezbaví."

„Och, zbaví, maminko, zbaví! Z našeho rodu nikdo nekradl, to jste stokrát sama řekla, a to každý ví. Není třeba, abyste se takhle soužila."

„Ty tomu nerozumíš, dítě, ty nevíš!..." ' „Nerozumím, ale jiní rozumějí, maminko! — Nebojím se již o něho. Protivenství mine; Václav se navrátí a nikdo na něm neshledá skvrny. Jiní trpěli taky. Kubáta dal hlavu za Blata."

Matka se přímo ulekla tohoto chladně rozumného nazírání dceřina na událost, jež na ni samu a na otce tolik žalu a hoř¬kosti uvalila.

„Člověk by řekl, že nemáš citu," odpověděla trpce. Dívka sebou škubla.

„Křivdíte mi, maminko," pravila skoro spurně, „a je mi líto, že tak nespravedlivě soudíte. Vím, že Václav se vrátí a že nebude člověka, který by v jeho vinu uvěřil, tak což bych se takhle kormoutila."

„Jdižiž, jdi! Co ty víš ? Co ty pomyslíš, co jsme se my nalopotili, tvůj otec a já, a co peněz tohle pohltí, našich krvavých peněz!... A žně přijdou, pilná práce, a jeho nebude... A tenhle nečas k tomu! — Všecko se zkazí na polích, marně jsme se dřeli. Ty povídáš: Kubáta dal hlavu za Blata. Ba, dal hlavu, dal ji za něco! Ale zač moje dítě dalo čest? Zač my dáváme svoje těžce zahospodařené peníze? — Za nic a pro nic, leda pro nesmyslné nařčení je házíme pánům do krku..."

„Nechte být, mámo! — Však Pánbůh někoho vzbudí, kdo vykoná pomstu."

„Nemluv o pomstě, ty hloupá! Žádná pomsta nenapraví, l o i stalo. Žádná pomsta nenahradí mému dítěti strach a ponížení, jež mu bylo zakusil... A tvůj táta venku v téhle hrůze! Všaks viděla co je vody. Kdo ví, dostal-li se na Hlubokou... a dostali-li se, pozdě přišel... A kdy se nám vrátí?... Kdyby aspoň on tu byl, aby mé potěšil v hoři. Můj Bože na nebi, který vidíš do srdcí ledví, bud mu ty ochranou na jeho pouti a dej, aby mi převedl moje nevinné dítě!..."

Zalomila rukama, znovu hořce zaplakala.

„Neplačte, mámo, srdce puká vaším hořem, ale já mám pevnou důvěru..."

Vojta řekl, že Václav se vrátí, že nic zlého mu nehrozí.

Z jeho slov čerpala tu svou pevnou důvěru. Neřekla to matce, ale jí to stačilo a jen se divila, že její tvrdá víra se matce nesdílela, matčino hoře nezažehnala. Zapomněla téměř, že strach o bratra ji vyhnal od báby, že ještě cestou strašná muka na ni doléhala; ale pak přišel Vojta a domluvil jí, a bylo rázem po úzkostech. Je přece zřejmo, že Vojta správně a rozumně nazíral na celou tuto věc a že sám o Václava nejmenšího strachu neměl. Proč tedy matka se vzpírala útěše, již jí skýtala ? Otec šel na Hlubokou, promluví s pány, peníze s sebou vzal. Kdo má peněz, snadno se mu mluví s pány. To řekl nejen Vojta, v tom se všichni shodovali. Že třeba obětovat peněz, toť věc ovšem mrzutá - ale za neštěstí takovou obět nepokládala. Nač jsou peníze, ne-li na to, aby se jich pomocí něčeho dosáhlo? Ona, co živa byla, o penězích a jich ceně mnoho nepřemýšlela, ač denně slýchala z úst svých rodičů, že třeba šetřit a krejcaru marně nevydávat, ale o lakomství a mamonářství kázal zase pan farář a odsuzoval naprosto tyto hanebné neřesti, zařáděné do smrtelných hříchů. Šetřilo se u nich, nevyhazovalo, peníze tu jsou, tož užít jich na vykoupení Václavovo. K této logice její um dostačoval. Chvílemi jí ovšem přicházela myšlenka, že vším vinna vlastně jedině ona; kdyby byla nešla do Zlivi pro kapry — á vnitřní, neodbytný jakýs hlas pravil, že onino kapři byli kradení nebyla by se dala Blaty, nebyla by se setkala s nešťastným pěšákem, který by nebyl dostal rány do hlavy, bratr by nebyl šel ji hledat a vše by bylo v pořádku a v obvyklých kolejích. Tyto představy měly do sebe mnoho mučivého; než pomyšlení na to, co řekl Vojta, a ta okolnost, že ona sama nejednala o své ujmě, nýbrž dle jeho přání a rozkazů, jimž se přece opříti nemohla, i kdyby byla chtěla, vracely jí klid a odpuzovaly vítězně výtky jejího svědomí.

další informace

RetourEx - směnárna na Šumavě

Webmuzeum starých internetových stránek

Nálepky