popis objektu:
V 10. století na tomto místě stávalo hradiště mladší doby slovanské a později gotická tvrz rodu bojovných Tažovců (ze staročeského jména Tas). Roku 1360 se uvádí Oldřich Tažovec, Chřepické z Modliškovic vystřídali Kocové z Dobrše. Ti přicházejí od konce 16. století - Kocové, jeden z nejrozvětvenějších rodů jihozápadních Čech. Později je vystřídali Malovci a páni z Belasy, za nichž v 18. století vznikl z tvrze barokní zámek, později empírově upravený. Dvoukřídlý obdélný zámek s fasádami s pilastry, doplněný zámeckou kaplí, stojí na terase vyzdobené mytologickými sochami z 18. století a kašnou z roku 1688. K západu mimo empírový zahradnický domek postupuje dvěma terasami francouzský park s poškozeným barokokním altánem. Jednalo se doslova o „Versailles v Pošumaví“. Český šlechtic a diplomat Jan Markvart Koc z Dobrše pro svou ženu polovině 18. století vybudoval v Tažovicích pohádkový zámek se zahradou, připomínající sladkou Francii. Francií v té době vládlo rokoko - kudrlinky, květinky, lehká melancholie, pastýřské idylky a upravené zámecké zahrady s umělými jeskyněmi (grottami), sochařským návratem k antice, kaskádami, vodotrysky i bludišti, vyjadřující dobovou představu ráje a ideálního světa plného harmonie. Tažovická třístupňová zahrada o výměře přes dva hektary je přísně symetrická na osu, tvořenou věží zámečku a dnes již téměř třistaletou památnou Francouzskou lípou. Rokoková terasová zahrada vznikla obrovským nákladem 280 000 zlatých a byla ve své době technickým i uměleckým unikátem. Okrasnou část se sochami z antické mytologie z dílny rodiny Platzerů, doplňovala štěpnice, bažantnice i rybníčky na drobné vodoteči. Nechyběla ani zimní zahrada se skleníky a trojstupňový areál ukončovala vysoká opěrná zeď s kaskádovým glorietem, nazývaným pro množství hvězdiček v modré klenbě „V nebi“. Sám Jan Markvart (zemřel 1785 ve věku 47 let) musel celé panství z důvodu finanční vyčerpanosti prodat. O sto let později následuje úprava ve stylu přírodního anglického krajinářství, obohacující zahradu o cizokrajné dřeviny (památný Tažovický platan a jinan), krásné magnólie, červené duby i kavkazskou jedli. V roce 1966 památkový ústav vyhodnocuje Tažovice jako třetí nejvýznamnější památku v rámci historických zahrad jihočeského kraje, hned za Českým Krumlovem a Lnářemi. V roce 1968 je v jihozápadní čtvrtině areálu vybudovat bytový dům pro potřeby pracovníků státního statku. Roku 1976 poslední velká rekonstrukce zavinila vykácení veškerých dřeviny v ozdobné části parku a zavezení druhého rybníčku.
