Šumavský rozcestník: hrob Jiřího Leopolda Weisla

hrob Jiřího Leopolda Weisla

detailní info

kategorie: kultura a památky / památníky
lokalita: domažlicko
GPS: 49°20'26.706"N, 12°58'52.08"E

popis

Za kostel sv. Archanděla Michaela v městečku Všeruby je na hřbitově v rohu náhrobek se jménem - Jiří Leopold Weisl - lékaře a milovníka regionální historie. Narodil se roku 1804 v židovské rodině a jeho původní jméno znělo Jachim Löbl Weisel. Mládí prožil v pražském židovském ghettu, z jehož prostředí čerpal náměty pro své první povídky. V období doktorské praxe ve Všerubech se zamiloval do dcery Karla Pavlovského, který pracoval v městečku jako celní úředník. Před svatbou musel Weisel opustit židovskou víru a nechal se pokřtít. To byl rozhodně krok ojedinělý a neslýchaný. Křest se konal v roce 1843 v kostele sv. Anny na Tanaberku. Po svatbě se Weisel věnoval sbírání židovského a šumavského folkloru, své příspěvky publikoval v časopisech a lidových kalendářích. Nezanedbával však ani lékařskou praxi, jejíž výsledky byly ceněny také v sousedním Bavorsku. Do historiografie regionu se Weisel nesmazatelně zapsal historickým pojednáním "Der Choden – prozess", kde mimo jiné líčí také spor Koziny s "Lomikarem". Jan Sladký Kozina (10. září 1652, Újezd u Domažlic - 28. listopad 1695, Plzeň) byl legendární vůdce chodského povstání na konci 17. století. Kozina symbolizuje odpor českého lidu proti německému útlaku v době temna po bitvě na Bílé hoře. Popraven 28. listopadu 1695 v Plzni oběšením. Jméno dostal podle statku Kozinec, kde bydlel. Weisl sepsal již v roce 1848 jako první práci o chodském procesu mezi Chody a Lamingenem. Historické údaje získal ze stadionského archivu v Koutě na Šumavě. Z Weiselovi studie čerpali ostatní beletristé i historiografové údaje o Chodech a Lamingerovi ještě ve 20. letech minulého století. Právě tato Weiselova práce přilákala na Chodsko Aloise Jiráska a dala hlavní podnět k napsání Psohlavců, kteří by bez Weisla nemohli vůbec vzniknout. Weislův životopis a výbor z jeho díla vydal v roce 1926 J. Blau. Weiselovými povídkami se prolíná motiv nešťastného sňatku mezi Židem a křesťankou. Je tedy zřejmé, že se sám těžce vyrovnával se svým přestupem na novou víru a jeho manželství nebylo bez problémů.Díky svým zájmům navázal bližší kontakt s Boženou Němcovou, která ve Všerubech žila v letech 1847 – 48. Česká spisovatelka si Weisla vážila také pro jeho pokrokové politické názory. Dne 31.března 1873 Weisel zemřel. Přesto, že nově přijaté víře zřejmě nikdy neuvěřil, byl pohřben na všerubský hřbitov mezi své sousedy jinověrce. Weiselův náhrobní kámen stojí u ohradní zdi v levém horním rohu hřbitova. Do černého mramoru vytesal kameník lakonické sdělení "Georg L. Weisel + 1873 Artz u. Schriftsteller".