Šumavský rozcestník

stručně

název: železniční muzeum Bayerisch Eisenstein (D)
kategorie: kultura a památky
podkategorie: muzea, expozice
lokalita: Německo
GPS: 49°7'9.977"N, 13°12'27.748"E

popis objektu:
Železniční muzeum (Localbahnmuseum), je muzeum lokální dráhy v Bavorské Rudě (Bayerisch Eisenstein), které naleznete vedle společného, česko-německého nádraží, v prostorách bývalé točny. V této historické hale na návštěvníky čeká procházka dějinami Bavorské lokální dráhy od roku 1876 až do současnosti s velkým množstvím parních a dieselových lokomotiv, historických vagónů, železničního příslušenství a úžasných informací o historii bavorské železnice. Muzeum lokální dráhy představuje společně se svými mimořádnými výstavami jiný svět plný zážitků, ve kterém se malí i velcí návštěvníci mohou na vlastní kůži dotknout historie železnice, učit se o ní a žasnout nad ní. Muzeum pořádá také jízdy parních vlaků. V muzeu jsou též k dostání pohlednice, suvenýry a literatura týkající se železnice.

stručně

název: muzeum Klenba tajemství Viechtach (D)
kategorie: kultura a památky
podkategorie: muzea, expozice
lokalita: Německo
GPS: 49°04'53.60"N 12°53'16.39"E

popis objektu:
Gewölbe der Geheimnisse neboli V Klenbě tajemství najdete kousek Egypta v Bavorském lese. Napětí a husí kůže zaručeny... Expozice „Klenby tajemství“ ve Viechtachu je jakýmsi mostem, který do Bavorska přivádí dávnou kulturu starého Egypta a Řecka: jedinečnost, krása a tajemno celých čtyř tisíciletí. Navíc monumentální sklářské umění – a pokladnice „Schatzkiste“, kde si všichni určitě vyberete... Ať už Vás zajímá cokoli, od nejstarších způsobů měření času až k pokladu z Tutanchamonovy hrobky. Nebo utěrky pro zpocené atlety či desky na tajné zprávy, Nefertiti či Afrodité, kentauři nebo Medúzy... V „Klenbách tajemství“ ve Viechtachu se nachází mnoho uměleckých děl a různých zvláštností. Ägayriský? Ägayriský! 400 replik a k tomu „ägayrisch" styl, který vytvořili Reinhard a Rudolf Schmid. O co vlastně jde? Napovíme jen tolik: egyptský + bavorský = ägayriský -ägayrisch. Více je lepší zjistit si přímo na místě. Expozice se nachází v nejstarší budově města Vietach, 400 replik.

stručně

název: rodný dům Františka Křižíka, Plánice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: muzea, expozice
lokalita: klatovsko
GPS: 49°23'27.71"N 13°27'55.92"E

popis objektu:
Křižíkovo muzeum v rodném domě - prostřednictvím původního nábytku, dokumentů a originálů život a dílo tohoto slavného vynálezce, tvůrce první pražské elektrické tramvaje a první evropské elektrifikované železnice. V expozici můžete obdivovat soustrojí Čachrovské elektrárny sestrojené fyrmou Křižík. Počátky prvních družstevních elektráren v českých zemích začínají na konci 19. století, první vznikla v roce 1898 v Perníku u Jáchymova, druhá v Čachrově u Klatov na říčce Ostružné. Vzhledem ke značné nadmořské výšce pociťovala obec nedostatek vody a její obyvatelé jen s velkými obtížemi obdělávali svá pole. Tyto okolnosti přispěly k založení družstva, které jim mělo pomoci překonávat uvedené potíže. Zásluhu o jeho založení v roce 1901 měl tehdejší farář v Čachrově František Blahovec, poslanec Zemského sněmu Království Českého a pozdější děkan ve Volenicích. Družstvo se nazývalo Rolnická elektrárna pro svícení, čerpání vody, řezání řezanky a pro další hospodářské účely. Složené podíly po 50K vytvořily kapitál, z něhož byl zakoupen za 18 000 K starý Zikmundův mlýn na řece Ostružná. Ještě téhož roku mlýn vyhořel, a proto vznikla nové budova mlýna a elektrárny. Práce postupovaly velice rychle a elektrárna byla otevřena 16.11.1902. Na slavnosti se sešlo více než 6 000 lidí, kterým svítilo 29 žárovek. Elektrárna se stala první družstevní v tehdejším rakousko-uherském mocnářství. Čachrovská vodní elektrárna byla obnovena po roce 1989. Zajímavou zmínku o Čachrovské elektrárně poskytuje brožura Elektřina v zemědělství z roku 1903: „Následování hodný příklad praktického využití vodní síly hospodářským družstvem podalo družstvo rolnické elektrárny v Čachrově. Obec tato rozložená na vrchu 700 m nad mořem, trpěla nedostatkem vody, a jako všude jinde nebyli hospodáři v tomto horském místě s to zjednat si dostatek pracovních sil pro obdělání pozemků, mlácení obilí a řezání řezanky. Na radu Křižíkovy firmy se proto odhodlali zakoupit malý vetchý mlýnec, opodál obce v údolí položený, jehož bohaté vodní síly bylo užitkováno jen nepatrně. Když pak mlýn vyhořel, postavilo družstvo novou budovu, zařídilo mlýnské stroje, způsobilé k semílání obilí všeho členstva družstva. Úpravou potoka, hlavně rychlého odpadu vody, bylo dosaženo spádu přes 6 m, a ježto přitéká vody přes 300 l za vteřinu, je takto získáno 30 k vodní síly. Při plném zatížení turbíny spotřebuje mlýn asi 11k; aby zbývající síla byla plně využitkována, usneslo se družstvo, aby byl postaven dynamoelektrický stroj k výrobě elektrického proudu, který za dne žene v selských usedlostech motory k mlácení, řezání řezanky, motory šrotovníku, kruhové pily, obecního vodovodu, večer pak celou obec osvětluje. Takové byly počátky zemědělské elektrisace v Čechách, připravované a z největší části financované Františkem Křižíkem.“ Soustrojí z původní Čachrovské elektrárny tvoří vystavená rozvodná deska a dynamoelektrický stroj s výrobním číslem 1402, s napětím kotvy 15 kV, 900 ot/min, proudem 50 A a budícím napětím 260 V. Dále regulátor firmy Josefa Prokopa synové v Pardubicích systém Hartung z let 1910 - 1912 (doplněk mimo Čachrovskou elektrárnu). V neposlední řadě je k vidění funkční oblouková lampa firmy František Křižík z roku 1884 se štítkovými údaji, napětí 18 - 22 V a pro 12 - 16 A.

stručně

název: horská synagoga Hartmanice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: muzea, expozice
lokalita: sušicko
GPS: 49°10'14.77"N; 13°27'15.38"E

popis objektu:
Horská synagoga v Hartmanicích byla postavena v letech 1883–1898. Nacisty byla uzavřena roku 1938. Později sloužila jako truhlárna, sklad pneumatik, apod. V roce 2003 došlo k vážnému poškození střechy a hrozil definitivní zánik celé budovy. Synagogy se ujalo občanské sdružení Památník Hartmanice, založené Ing. Michalem Klímou. O tři roky později, v roce 2006, byla synagoga slavnostně otevřena. Jedná se údajně o nejvýše položenou synagogu v Česku a střední Evropě. Památka byla oceněná porotou jako Stavba roku 2006 Plzeňského kraje.

stručně

název: muzeum Žrací dům Weißenstein (D)
kategorie: kultura a památky
podkategorie: muzea, expozice
lokalita: Německo
GPS: 48°57'02.08"N 13°08'33.65"E

popis objektu:
Museum im Fressenden Haus neboli Žrací či žeroucí dům u zříceniny hradu Weißenstein byla kdysi sýpka na obilí pro obyvatele hradu Weißenstein a ostatní obyvatelstvo přilehlé vesnice. Později byla tato sýpka po dlouhá léta domovem baltského básníka Siegfrieda von Vegesacka, který zde napsal svá nejznámější díla. V roce 1984 přeměnilo město Regen tento tzv. „Žeroucí dům“ na muzeum. Sýpka, jež byla postavena kolem roku 1100, stojí zachována dodnes na úpatí zříceniny hradu na křemencovém skalním útesu Pfahlu, odkud se všem návštěvníkům nabízí výjimečný pohled na louky a lesy celé oblasti Bavorského lesa. Protože na údržbu této budovy bylo třeba vynakládat velikou spoustu peněz, nazval ho Siegfried von Vegesack „Žeroucí dům“ - toto jméno mu už zůstalo. Právě místnost v přízemí připomíná život a dílo tohoto prominentního básníka. V prvním patře pak můžete obdivovat na světě největší soukromou sbírku nádobek na šňupací tabák, která zahrnuje kolem 1200 nádherně barevných dóziček. Druhé patro se stalo prostorem pro konání mimořádných výstav a ve třetím patře naleznete zvláštnosti na téma „Ta hezčí strana těžkého života“ - to vše z národopisné sbírky Dr. Reinharda Hallera. Kromě tohoto jsou v Žeroucím domě k vidění i archeologické nálezy ze 14. - 17. století.

stručně

název: Vegesack Siegfried von (D)
kategorie: kultura a památky
podkategorie: osobnosti
lokalita: Německo
GPS: 48°57'02.08"N 13°08'33.65"E

popis objektu:
Siegfried von Vegesack (20. března 1888, panství Blumbergshof u Wolmaru, Litva - 26. ledna 1974, sýpka u zříceniny Weißenstein) byl německý spisovatel a překladatel. Vyrůstal v pobaltí jako deváté dítě soudceu Gotthard Otto von Vegesack a jeho ženy Janet Constance Clementine von Camphausen. Od roku 1901 do 1907 navštěvoval měšťanskou školu v Rize. Jako člen Corporation Livonia studoval historii 1907 - 1912 v Estonsku, 1912 - 1914 v Heidelbergu, Berlíně a Mnichově a pracoval na částečný úvazek jako novinář. Později pracoval jako spisovatel a překladatel. Reputace básníka získal s dílem Pobaltské tragédie. V Mnichově se seznámil Clarou Nordström, kterou si vzal za ženu v roce 1915 ve Stockholmu. V roce 1916 získal práci v tiskové kanceláři ministerstva zahraničních věcí v Berlíně, ale odstěhoval se v roce 1917 ze zdravotních důvodů s rodinu do Bavorska. Domov Vegesack našel na opuštěném statku nedaleko Regenu u zříceniny Weißenstein. Později pojmenoval sýpku na statku ve které žil z důvodu ohromných finančních nároků na opravu " Žeroucí dům" a vydal knihu se stejným názvem. V roce 1929 jeho rodina věž pronajala a přestěhovala se Švýcarska. 1933 byl Vegesack vzat do ochranné vazby, protože odstranil vlajku se svastikou ze zříceniny hradu. Vegesack pak emigroval do Švédska, strávil roky 1936 - 1938 v Jižní Americe, ale také cestoval po Jugoslávii, v pobaltských státech a pak se vrátil zpět do Německa. V roce 1935 si vzal Clarou Nordström, ale rozvedli v roce 1940, a později se znovu oženil s Ebermayer Gabriele (1903-1972) se kterou měl syna (Christopher). Během válečných let 1941 - 1944 sloužil jako tlumočník Wehrmachtu ve válce proti Sovětskému svazu. Přál si být pohřben s jeho psy v zalesněné oblasti v blízkosti "Žracího domu". V Regenu po něm byla pojmenována škola.

stručně

název: NS Hradní Weißenstein (D)
kategorie: sport a wellness
podkategorie: pěší - naučné stezky
lokalita: Německo
GPS: 48°57'03.35"N 13°08'29.53"E

popis objektu:
„Dotek přírody a kultury zároveň“. Tak by se dala charakterizovat Hradní naučná stezka na Weißensteinu. Na 1,3 km dlouhém okruhu pod hradem lze vidět, poznávat a objevovat. Právě zde se všichni návštěvníci dozvědí vše důležité nejenom o hradě, ale i o Pfahlu a okolní přírodě. Odkud má vlastně castrum weizzenstain své jméno a proč vlastně byl tento hrad, později správní sídlo na obchodní cestě od Dunaje do Čech, postaven na nejvyšším bodě skal Pfahlu? Mnohé z odpovědí naleznete na informačních tabulích stezky. Názorně jsou zde osvětlena i kulturně-historická témata či zajímavé detaily k původní fauně a flóře.

stručně

název: zřícenina hradu Weißenstein (D)
kategorie: kultura a památky
podkategorie: zřícenina
lokalita: Německo
GPS: 48°57'03.35"N 13°08'29.53"E

popis objektu:
Burgruine Weißenstein - kdysi tento "vzdorohrad" nedaleko Regenu poskytl všem lidem v zemi potřebnou ochranu a sloužil jako správní sídlo. Dnes patří zřícenina hradu Weißenstein k nejvýznamnějším hradním komplexům ve východním Bavorsku. Již z dálky můžete pozorovat jeho vysoké zdi. Poloha hradu, jenž nechala vystavět hrabata z Bogenu kolem roku 1100, byla zvolena velice rozumně: hrad se tyčí ve výšce 750 metrů přímo na bílých křemencových skalách Pfahlu, hlavního hřebene pohoří, který se táhne celé kilometry napříč Bavorským lesem a který dosahuje právě na Weißensteinu svého nejvyššího vrcholu. Mnoho let musel hrad čelit opakovaným nepřátelským útokům. Odolal. V rakouské válce o dědictví v roce 1742 byl však téměř srovnán se zemí. Zničující řádění ustálo jen několik budov, včetně hradní věže. Jak se tu žilo kdysi a jaká se tu svedla největší bitva, nám připomínají Rytířské hry, jež se konají každé dva roky přímo zde na Weißensteinu. Kromě rytířů, dvorních dam, lukostřelců a bojovníků s mečem se tu setkáte s kejklíři a trhovci. Děti jistě využijí příležitosti nahlédnout do středověku při tvůrčích odpoledních dílničkách nebo při „hradní rallye“. Dospělí si jistě vychutnají především výhled do dálky - až za hranice Bavorského lesa.

Šumava.cz