Několik let na Šumavě (německy Böhmerwald, keltsky Gabreta) panoval spor o postup proti kůrovcové kalamitě. Spor, ve kterém na jedné straně stál ministr životního prostředí ČR a vedení Národního parku Šumava, vědci, Hnutí DUHA i další ekologické organizace a mezinárodní pravidla pro národní parky – a na straně druhé někteří politici a řada lesníků. Problémem tedy není jen kůrovec, ale kombinace kůrovce a rozrůstajících se holin. Debata se navíc rozštěpila na dvě různá témata: kůrovci ve smrkových pralesích a kůrovci v umělých monokulturách. Podstatnou část lesů národního parku Šumava tvoří umělé smrkové monokultury. Přirozené mechanismy, které smrčiny chrání proti škůdcům a extrémnímu počasí, jsou zde oslabené. Tady je vhodný postup včasných cílených zásahů namísto rozsáhlého kácení plochy lesa. Holiny, otevírají cestu horským vichřicím, což způsobuje rozsáhlé polomy. Větrné kalamity, které způsobily špatně provedené zásahy proti kůrovci, už na Šumavě zničily větší plochy lesa než kůrovec samotný. Na hřebeni podél hranice s Německem nemá kácení vůbec smysl. Z bavorské části národního parku, kde se nezasahuje, totiž kůrovec do Čech znovu a znovu proniká. V extrémních klimatických podmínkách, které tu panují, je velmi obtížné holiny opět zalesnit. Proto by bylo výhodnější provést razantní zásah v nižších, méně náročných podmínkách, kde je snadnější regenerace lesa, a zdroj kůrovce tak izolovat. Jiná pravidla platí pro monokultury v pralesovitých smrčinách prvních zón národního parku, kde nejde o umělý porost, nýbrž o původní les – a kůrovec do něj přirozeně patří. Je součástí přirozených proměn pralesního ekosystému, stejně jako třeba lavina nebo vichřice. Podle mezinárodních pravidel pro národní parky se první zóny mají ponechávat přírodnímu vývoji, včetně působení kůrovce. Nezasahovat proti kůrovci v těchto územích je samozřejmostí nejen na bavorské straně hranice, ale také v dalších parcích Německa, Rakouska, Polska či dalších zemí. Šumava není žádnou zvláštní výjimkou. Na Šumavě nestojíme mezi volbou mezi suchým lesem a zdravým zeleným lesem. Máme na výběr mezi suchými stromy, kde vyrůstá nový mladý porost, a vykácenými holinami. Znovu vyrůstá zdravý les. Nepotvrdily se obavy o další osud lesa. Naopak, kůrovec nezahubil všechny stromy a především - pod uschlými smrky divoce vyrůstá nový, zdravý porost. Výzkum také ukázal, že dočasně "suchá smrčina" kypí životem, neboť domov zde má mnoho rostlin, hmyzu, ptáků i dalších zvířat. Podařilo se zachovat pestrý ekosystém lesa i jeho přirozený vývoj. Ubytujte se na Šumavě a poznejte problematiku zblízka!
