Šumavský rozcestník

stručně

název: zřícenina Vítkův kámen
kategorie: kultura a památky
podkategorie: zřícenina
lokalita: lipensko
GPS: 48°38'42.086"N, 14°6'11.764"E

popis objektu:
Vítkův kámen (pod vlivem Občanského sdružení Vítkův Hrádek, německy Wittingstein, Wittinghausen), zřícenina gotického hradu ležící na vrcholu Vítkův kámen na pravém břehu Lipenské přehrady, je nejvýše položenou zříceninou v ČR (1053 m n. m.). Byl založen Vítkovci ve 13. století a sloužil jako pohraniční pevnost a správní středisko panství. Postavený byl Vítkem z Načeradce v roce 1277. Vítek přisel do jižních Čech ve 12. století, a to z družiny českého knížete z rodu Přemyslovců. V roce 1173 je zmiňován Vítek, z Prčice jako vyslanec k císaři Friedrichu Barbarossovi a roku 1179 se pak patrné usadit v jižních Čechách. O jeho vlivu svědčí i ta skutečnost, že jeho državy nepodléhaly tzv. právu od úmrtí, což znamenalo, že po jeho smrti majetek nepřipadl zpět přemyslovskému knížeti. Vítek směl se svým majetkem volné disponovat, a tak, ho rozdělil ve skutečnosti mezi čtyři sví syny - Jindřicha z Hradce, Vítka II. staršího - předchůdce rodu pánů z Krumlova, Vítka III. mladšího - zakladatele rožmberského rodu a Vítka IV. Mezi vítkovské državy se patrné v té době řadila nově založená sídla Nové Hrady, Rožmberk, Třeboň a Krumlov, který měl být jejich v pořadí již čtvrtým hradem. Tento významný historický okamžiky je zachycen na obraze „Dělení růží“, který je v současnosti součástí prohlídkové trasy zámku Český Krumlov. První písemná zmínka o hradu se objevuje v roce 1347. V roce 1394 zde byl vězněn král Václav IV, jeden den. V letech 1427 až 1465 Vítkův kámen měli Reinprechtové z Wallsse, potom Rožmberkové. Za vlády Rožmberků byly k původnímu hradu přidány hradby s pěti baštami. V roce 1602 jej Petr Vok přenechal císaři Rudolfu II. V roce 1622 přešlo krumlovské panství na Eggenberky, po jejich vymření hrad zdědil Schwarzenberg, který na hradě ubytoval lesní personál. Brzy však hrad vyhořel a zůstal pustý. V roce 1869 hrad nechali zčásti opravit Schwarzenberkové a také hradní věž upravili na rozhlednu. Ve vlastnictví Schwarzenberků byl do roku 1945. Díky výbornému rozhledu do kraje býval strategickým místem pro armádu. Už za třicetileté války v něm sídlila posádka. V roce 1919 si na věži zřídila pozorovatelnu československá finanční stráž. Po druhé světové válce, kdy byla pohraniční část Šumavy nepřístupná, byl využíván protivzdušnou obranou státu. Ve věži byla instalována vidová hláska a v hradu byla usídlena vojenská posádka. Později věž zchátrala a stala se nepřístupnou. Po odchodu armády v roce 1990 se majitelem hradu stala obec Přední Výtoň. V roce 1998 bylo založeno Občanské sdružení Vítkův hrádek, které z darovaných 11 milionů korun nechalo zříceninu a zejména věž zrenovovat. Uvnitř jeho členové postavili dřevěné schodiště o 61 schodech. Dnes je po rekonstrukci přístupná veřejnosti a plošina na obytné hranolové věži slouží znovu jako rozhledna. Vítkův kámen se stal inspirací pro mnoho malířů a spisovatelů. Mezi ně patřili například spisovatel Adalbert Stifter ve svém historickém románu Vítek a básník Adolf Hejduk.

stručně

název: Čertova Stěna - Luč
kategorie: příroda
podkategorie: přírodní krásy, úkazy
lokalita: lipensko
GPS: 48°37'50.262"N, 14°16'16.865"E

popis objektu:
Chráněný geologický útvar skal a zakrslých borovic s mohutným kamenným mořem. Chráněný skalní ostroh Čertova kazatelna, řečiště Vltavy s balvany a mísovitými prohlubněmi tzv. Obřími hrnci. Podle pověsti chtěl čert zabránit výstavbě kláštera v nedalekém Vyšším Brodě tím, že postaví přes údolí hráz z kamení, aby zadržel vodu a tou klášter zatopil. Jenže svůj úkol do půlnoci nesplnil, a tak se kamenná hráz zřítila a balvany zavalily koryto řeky a její svahy. Síla vody, která prochází přes tyto kameny, inspirovala Bedřicha Smetanu k dílu Čertova stěna.

stručně

název: pozorovací místo Velký Bor
kategorie: příroda
podkategorie: zoologie
lokalita: srňsko
GPS: 49°5'15.194"N, 13°28'51.417"E

popis objektu:
Pozorovací místo Velký Bor je určeno pro letní a podzimní pozorování zvěře. Jednoduchá stavba srubového typu umožní i méně informovaným a zasvěceným návštěvníkům pozorování divokých zvířat. Z objektu je možné v omezené míře i fotografovat. Pozorování zvířat je organizováno Správou NP a CHKO Šumava, která zajišťuje odborné doprovody se stanoveným režimem. Zimní pozorování má zvláštní režim, aby nedocházelo k nežádoucímu rušení jelení zvěře v době jejího strádání vlivem klimatických podmínek. Je nutné se předem objednat pomocí rezervačního systému prostřednictvím informačního střediseka Rokyta. Čas setkání účastníků na určeném místě (Srní) se dozvíte při kontaktu s příslušným koordinátorem akce. V průběhu roku bude měněn podle západu slunce. Pro všechna pozorovací místa je pro skupiny od 10 do 30 osob možná dohoda o individuálním termínu pozorování mimo stanovené dny.

stručně

název: pozorovací místo Beranky
kategorie: příroda
podkategorie: zoologie
lokalita: srňsko
GPS: 49°5'15.194"N, 13°28'51.417"E

popis objektu:
Pozorovací místo Beranky je uvnitř přezimovací obůrky a je určeno pro zimní pozorování jelení zvěře během jejich přirozeného pastevního cyklu. Počátek období pro zimní pozorování souvisí s dostatečnou sněhovou pokrývkou, která omezuje přirozený příjem volně dostupné potravy. Jednoduchá stavba srubového typu umožní i méně informovaným a zasvěceným návštěvníkům pozorování divokých zvířat. Z objektu je možné v omezené míře i fotografovat. Pozorování zvířat je organizováno Správou NP a CHKO Šumava, která zajišťuje odborné doprovody se stanoveným režimem. Zimní pozorování má zvláštní režim, aby nedocházelo k nežádoucímu rušení jelení zvěře v době jejího strádání vlivem klimatických podmínek. Je nutné se předem objednat pomocí rezervačního systému prostřednictvím územního pracoviště Srní. Čas setkání účastníků na určeném místě (Srní) se dozvíte při kontaktu s příslušným koordinátorem akce. V průběhu roku bude měněn podle západu slunce. Pro všechna pozorovací místa je pro skupiny od 10 do 30 osob možná dohoda o individuálním termínu pozorování mimo stanovené dny.

stručně

název: infocentrum Nová Pec
kategorie: instituce
podkategorie: infocentra
lokalita: lipensko
GPS: 48°47'25.961"N, 13°56'57.224"E

popis objektu:
Informační turistické centrum Nová Pec.

stručně

název: trasy pro vozíčkáře, Nová Pec
kategorie: doprava
podkategorie: pro vozíčkáře
lokalita: lipensko
GPS: 48°47'37.647"N, 13°56'45.963"E

popis objektu:
15 km dlouhá šumavská magistrála z Nové Pece do Stožce, kopíruje Studenou Vltavu, Vltavu a železniční trať. Široká, asfaltový povrch, krásné prostředí. Parkoviště v Nové Peci.

stručně

název: Méďové II - Medvědí expres
kategorie: kultura a památky
podkategorie: filmová místa
lokalita: lipensko
GPS: 48°47'23.705"N, 13°57'10.86"E

popis objektu:
nádraží Nová Pec, železnice při Vltavě | Přesný název Méďové II - Povídání pro Aničku je 10ti dílný Český televizní seriál (krátkometrážní, Večerníček) režiséra Václava Chaloupka z roku 2003. | Známí a oblíbení medvědi Kuba, Vojta a Matěj slaví třetí narozeniny, jejich „adoptivní otec“ fotograf Václav je navštěvuje v Berouně s dárky. V tom ošetřovatel upozorňuje, že volá medvědář ze zámku v Českém Krumlově, právě se u nich narodila dvě malá medvíďata, o která nejeví matka zájem. To je výchozí situace v seriálu Méďové II – Povídání pro Aničku, který je volným pokračování úspěšného projektu Méďové. Sourozenci dostávají jména Eliška a Honzík. Eliška je nejšikovnější medvědí slečna pod sluncem a Honzík zase pěkný vztekloun, ale též neposeda, který nechce být nikdy sám. V jednotlivých příbězích fotografa Václava (v roli vystupuje sám scenárista a režisér seriálu Václav Chaloupek) a jeho milých chlupáčů vyrazíme společně na ta nejkrásnější místa naší přírody. Navštívíme postupně významné národní parky České republiky, zažijeme nezapomenutelnou jízdu ve člunu na řece Berounce, výlet vlakem v epizodě Medvědí expres, ale i dobrodružství v jeskyních Českého Švýcarska. Nejkrásnějším zážitkem budou důstojné Beskydy, kde žijí medvědi ještě ve volné přírodě, a proto tam místní horalé na naše dva nezbedy z Večerníčku reagovali tak skvěle. Následujme fotografa Václava, medvíďata Honzíka i Elišku a vydejme se s nimi v třináctidílném seriálu České televize v náruč jihočeských rybníků, velebnost Českého středohoří i zamyšlenost brdských a šumavských lesů. Ale pozor! Zároveň nás čeká hodně humoru, zábavy a radosti ze života.

stručně

název: nádraží Nová Pec
kategorie: doprava
podkategorie: nádraží
lokalita: lipensko
GPS: 48°47'23.158"N, 13°57'11.263"E

popis objektu:
Vlakové nádraží Nová Pec leží na trati značené pro cestující číslem 194 Volary - České Budějovice, odbočka Rožnov - Černý Kříž - Volary, Nové Údolí (Haidmühle) je původní mezinárodní tratí. Vede přes České Budějovice, odbočka Rožnov, Černý Kříž, Volary - Nové Údolí. Jde o jednokolejnou regionální trať. Provoz na Úseku do Kájova byl zahájen v roce 1891, do Nové Pece v roce 1892 a do Volar v roce 1910. Úsek do Nového Údolí vedl na státní hranici a dál do Haidmühle, kde v důsledku politického uspořádání Evropy po 2. sv.válce byl provoz v roce 1951 zastaven. Dnes je část za Novým Údolím muzejní. Na úseku Stožec - Nové Údolí nebyla v od roku 1977 do roku 1990 provozována osobní doprava. V roce 1958 byla trať u Lipna přeložena v důsledku stavby přehrady a původní trať je částečně pod vodou. Stavba trati do Nového Údolí započala na podzim roku 1910 od Černého Kříže přes Stožec k celnici v Haidmühle a pokračovala do Pasova. Po zbudování železné opony byla trať do Bavorska byla fyzicky přerušena, když bylo několik desítek metrů kolejí na české straně vytrháno. Železniční trať z Černého Kříže zůstala sice zachována, ale osobní vlaky od 70. let končily jízdu nuceně ve Stožci, za nímž byla trať přehrazena vraty a zatarasena výkolejkou, a do Nového Údolí jezdily jen kontrolované manipulační vlaky se dřevem. Proto byl na německé straně 18 km dlouhý úsek železnice z Haidmühle do Jandelsbrunnu v roce 1974 rozebrán. Provoz osobních vlaků do Nového Údolí byl na české straně obnoven 30. června 1990 a v roce 1994 byl založen spolek Pošumavská jížní dráha, který symbolicky obnovil koleje až přímo na státní hranici 105 m dlouhá rarita - nejkratší mezinárodní železnice na světě.

Šumava.cz