Nedaleko Františkova u silnice na Svinnou Ladu byl 19. června 2004 odhalen pomník věnovaný převaděčům, tzv. králům Šumavy, neboli památník šumavským převaděčům. Pomník stojí na místě, které bylo patrně nejslabším místem celé trasy. Právě z nedalekého Pivního hrnce - Biertopfu (skály nad výrazným meandrem Teplé Vltavy) měla StB dřevěný most přes Teplou Vltavu (při jehož přechodu byl raněn a málem polapen král Šumavy - Franz Nowotný.) a utečence i s převaděči stoupající na úbočí hory Vysoký stolec (1 251 m n. m.) jako na dlani. Nejznámějším převaděčem byl zmíněný Franz Nowotný zvaný Kilián, který pocházel z německé rodiny s pašeráckou tradicí, ze Starých Hutí (Kaltenbachu). V roce 1946 byl, tak jako ostatní šumavští Němci, odsunut do Bavorska, usadil se v městečku Röhrnbachu. Už za první republiky si přivydělával pašováním přes hranici a i po odsunu se do své bývalé vlasti vracel. Podle svědectví Josefa Peka v jeho knize „Kronika šumavských hvozdů“ byla Kiliánova trasa v pozdějších materiálech StB označena jako kanál 54." Tato stezka začínala v lokalitě U Sloupů nedaleko Vimperka, procházela přes Nový Svět, mezi Jánskou horou a horou Kamenáč, přes toto místo a dále podél Stolového hřbetu a hory Stráž přes oblast Pramenů Vltavy a odtud za hranice do Bavorska. Květnové noci roku 1950 na tomto místě padla do léčky Státní bezpečnosti skupinka lidí vedena právě Franzem Kiliánem. Policejní hlídka vedla, poté co skupina překročila Vltavu, palbu z protějšího skalního výchozu nad silnicí Pivního hrnce. Kilián tehdy dostal od svého amerického velitele za úkol dovést do ČSR dva muže pracující pro CIC – Rudolfa Veselého a Bohuslava Beneše. Nastal zmatek a každý se pokoušel na vlastní pěst někam skrýt. Kilián byl zasažen, ale podařilo se mu uplatnit starou pašeráckou lest – začal hlasitě naříkat a simulovat, že nemůže chodit, a tak se vojáci dali do pronásledování dalších členů skupiny. Ti zatím zmizeli v zalesněné stráni. Když Kilián u můstku osaměl, vyskočil, vběhl do lesa a svou starou stezkou zamířil zpět do Bavorska. Na rozdíl od filmového zpracování se tedy "Králi Šumavy" podařilo uniknout, ale byla to jeho poslední cesta. Jeho společníky pochytala během tří dnů a nocí v bažinách a lesích STB. Kolik lidí po únoru 1948 tehdejší Československo tímto způsobem opustilo, nelze zjistit. Podle slov samotného Kiliána podnikl do Čech jen on na 2000 výprav. Jako vzpomínku na statečné Čechy a Němce, "krále Šumavy", kteří emigranty převáděli přes hranice, zde u mostku přes Vltavu naproti osadě Františkov zřídil Kruh přátel česko-německého porozumění a Turistický servis Radost na Kvildě pomník. Patří také všem, kteří museli z donucení opustit svojí vlast. Na desce je nápis: "Touto stezkou opouštěli svobodomyslní občané svou vlast po únoru 1948. Věnováno Čechům a Němcům, kteří je s nasazením života převáděli." Komunistická propaganda o těchto událostech natočila film Král Šumavy v režii Karla Kachyni podle námětu stejnojmenné knihy Rudolfa Kalčíka. Děj filmu se odehrává v létě roku 1948. Drsná šumavská příroda je kulisou napínavého příběhu o lidech, kteří se zejména po únoru 1948 stali nekorunovanými králi šumavského hraničního pásma. Jednotka pohraničníků se sídlem v Hamrech (Kvildě), vedená poručíkem Kotem (Radovan Lukavský) a novým členem strážmistrem Karlem Zemanem (Jiří Vala), se snaží zlikvidovat převaděče, perfektně znající šumavské lesy i zrádná rašeliniště a pomáhající lidem přecházet hranici v obou směrech. Film shlédlo více než 4 milionu diváků.
kategorie: kultura a památky
lokalita: kvildsko
kategorie: bankovní služby
/ bankomaty
lokalita: kvildsko
GPS: 49°1'7.82"N, 13°34'46.24"E
kategorie: bankovní služby
/ bankomaty
lokalita: kvildsko
GPS: 49°1'7.99"N, 13°34'46.37"E
