popis objektu:
Otto Skorzeny (12.června 1908, Vídeň – 5.července 1975, Madrid) byl Rakušan, německý voják SS Obersturmbannführer Waffen-SS za druhé světové války a válečný zločinec porušující Ženevské konvence. Proslavil se odvážným vysvobozením italského duceho Benita Mussoliniho ze zajetí v roce 1943, převratem v Maďarsku v září 1944 a záškodnictvím ve spojenecké armádě v Ardénách. V československém seznamu válečných zločinců měl číslo 7372. Byl oddaným nacistou, ale poválečné spravedlnosti unikl. Jeho otec byl stavební inženýr. Po maturitě začal studovat budování motoru na technické Univerzitě ve Vídni a v roce 1931 byl promován inženýrem. Po studiu pracoval ve svém oboru a vybudoval si ve Vídni firmu. Jeho obrovskou zálibou byli šermířské souboje. Odtud má šrám na tváři, díky které se mu začalo přezdívat "zjizvenec". V této době se, mezi jinými věcmi také politicky vzdělal, protože byl členen studentského hnutí, které usilovalo o spojení Německa a Rakouska. V roce 1932 se stal členem rakouské NSDAP, která byla v roce 1933 zrušena. Lákala ho armáda, a tak se hned na začátku války pokusil dostat k letectvu, ale neúspěšně. Proto se v březnu 1938 se stal Skorzeny dobrovolným členem SS. Od září 1939 byl urostlý Skorzeny trénován v Leibstandarte SS Adolf Hitler v Berlíně. Zúčastnil se tažení na západě v řadách regimentu Germania a 30. ledna 1941 byl povýšen na SS-Untersturmführera. Potom co postoupil do Srbska s německými vojsky v dubnu 1941 se zúčastnil tažení na Východě v řadách SS divize Das Reich. Byl vyznamenán Železným křížem a bojoval na východ od Kyjeva proti obklíčeným sovětským útvarům. V roce 1941 byl na Východě zraněn, odmítl ale evakuaci a bojoval do doby, než už mu to zranění hlavy dál nedovolilo. Toužil se vrátit na bojiště, ale po zranění byl převelen k týlovým jednotkám. To ho ale neuvěřitelně nudilo. Věnoval se proto alespoň četbě literatury o různých způsobech boje a diskuzím s jinými důstojníky SS. Brzy dospěl k názoru, že Německu scházejí jednotky, které by vedly do té doby nekonvenční boj - škodili sabotážemi v týlu nepřítele, bojovali v jeho uniformách a vůbec všelijak škodily v zázemí protivníka. Když v červenci 1943 byl v Itálii zajat fašistický vůdce a Hitlerův blízký spojenec Benito Mussolini, vybral Hitler Skorzenyho aby italského vůdce dostal ze zajetí a dopravil do Německa. Skorzeny se svým týmem a parašutisty obsadil bez jediného výstřelu sportovní hotel na Gran Sassu v Abruzzenských horách, kde byl Duce držen a dopravil ho v bezpečí do Vídně. Hitler mu telefonicky pogratuloval, Skorzeny doslat Rytířský kříž a byl povýšen na SS-Sturmbannführer. O rok později využil Hitler jeho oddané služby znova. V září 1944 mu dal za úkol zorganizovat v Budapešti převrat a udržet ve válce kapitulující Maďarsko, především kvůli klíčovým surovinovým zdrojům. Skorzeny tento úkol opět bez chyby splní, je vyznamenán Zlatým křížem a od 16. října 1944 je SS-Oberstrurmführer. Poté dostal Skorzeny svůj další úkol. Na západě byl postup Anglických a Amerických vojsk zastaven na pohraničí. Führer plánoval novou ofenzívu, která by začala v oblasti mezi Aachenem a Luxemburgem, pak šla skrz Ardenny k pobřeží kanálu, aby zničila nepřátelské síly na sever Bastogne-Brüssels-Antwerp linie a odepřela přístav v Antwerpu Spojencům. Úkol Skorzeneho byl zabrat mosty Meuse mezi Liege a Namur, s vojáky v Anglických a Amerických uniformách a zabránit jejich vyhození do povětří. Mimoto, malá úderná jednotka v uniformách nepřítele by za nepřátelskou frontou dávala špatné rozkazy, blokovala komunikaci, sváděla Spojenecká vojska ze správné cesty a působila zmatek v jejich řadách. Tato operace byla jistě efektivní. Brzy přicházeli užitečné zprávy o situaci za frontou Američanů. Například, jedna jednotka poslala americký tankový regiment špatným směrem, zničila telefonní spojení a odstranila silniční ukazatele a značky. Avšak ještě efektivnější byl zmatek a sabotážová hysterie, která propukla za Americkou frontou. Po kolapsu východní fronty měli Skorzeny a jeho muži nařízeno vytvořit a udržet předmostí na východ od Oderu, blízko Schwedta, jejichž záměr byly budoucí operace proti Rudé Armádě. Skorzeny zajistil oblast a jak bylo nařízeno, doplnil své čtyři bataliony vracejícími se německými vojáky, tudíž vytvořil jádro divize Schwedt. Zabezpečil také přechod velkému množství utečenců přes Oder. 28. února 1945 mu Hitler mu telefonicky poděkoval a přislíbil dubové ratolesti k Rytířskému kříži. Na Šumavě se pohyboval v prostoru obcí Vacov, Borové Lady, Kvildy, Františkova, Kubovy Hutě a Bučiny koncem války s kolonou aut německé armády, které vozily bedny s písemným a jiným materiálem. V uvedeném prostoru se pohyboval transport aut a bednami údajně Reichsicherhitsamt jedoucí z Berlína do Bavorska. Od hlavní kolony se oddělila další kolona, kterou vedl Otto Skorzený. Ta projela Čkyní, Vacovem, Vimperkem, Kubovou Hutí, Borovou Ladou, Františkovem, Kvildou, a Bučinou směrem na Pasov. Do Pasova však nedojela! Měla se otočit kdesi v prostoru Bučiny, kde měla být údajně vyložena a odjela směrem na Strakonice, projela Volyní kde někde poblíž přenocovaly a následující den se měla kolona kdesi ztratit za Vimperkem směrem na Strážné. Od té doby již nikdo o této koloně nikdo neslyšel. Ke konci války padl Skorzeny, který byl povýšen na SS-Standartenführerem 20. dubna 1945, do zajetí Američanů blízko Salsburgu. V 1947 byl v Dachau obviněn za operace provedené s vojáky v nepřátelských uniformách, ale byl zproštěn vinny. Do července 1948 čekal v táboře Darmstadt na jeho takzvané de-nacifikační slyšení, které bylo odloženo znovu a znovu, aby mohl být držen ve vězení co nejdéle. Dostal se z něj v červenci 1948 při akci, která byla hodná jeho slavných válečných operací. Jeho přátelé pro něj přijeli v americkém džípu a v amerických uniformách. Skorzeny žil dál dobrodružným životem. Utekl do Španělska a Latinské Ameriky, živil se jako bezpečnostní poradce. Radil třeba i egyptskému prezidentovi Nássirovi, nevyhýbal se ani Rakousku nebo Německu. Československo několikrát marně žádalo o jeho vydání. Vydal knihu nazvanou Mé velitelské operace. Vrátil se i k původní profesi stavebního inženýra a založil ve Španělsku stavební firmu. Zemřel v Madridu v roce 1975, ale byl pohřben ve Vídni. Na jeho pohřeb tehdy přišli tisíce bývalých vojáků.
